Co se stane, když zapomenete na vodu a psa na túře

Když je jasné, že se ven nedostaneš sám, je čas založit signální oheň. Vyber si místo, které je dobře vidět ze vzduchu, ale zároveň nezpůsobí požár. Použij suché větve a mech, ale ne příliš mnoho kouře najednou. Pokud uslyšíš letadlo nebo vrtulník, přidej do ohně zelené listí, aby se vytvořil hustý bílý kouř. Nezapomeň na pravidlo, že oheň je bezpečný jen tehdy, když je pod kontrolou — nikdy ho nezakládej v blízkosti suché trávy nebo pod nízko visícími větvemi. Nejdůležitější je vědět, kdy přestat. Pokud se stmívá a ty stále nevíš, kudy jít, postav si provizorní přístřešek z větví a suchého listí. Chraň se před větrem a vlhkem, protože podchlazení je větší nebezpečí než hlad. Nechoď v noci, když nevidíš na cestu. Ráno se znovu pokus zorientovat podle slunce a pokračuj, ale jen tehdy, pokud jsi si jistý směrem. V opačném případě zůstaň na místě a pravidelně dávej znamení pískáním nebo voláním. Posledním tipem je testovat prádlo při nákupu. Vezměte si ho na sebe a udělejte pár dřepů a předklonů. Pokud se materiál nepřizpůsobí pohybu, způsobí to po čase otlaky. Zkontrolujte také, jestli límec a manžety drží tvar a neshlukují se. Funkční prádlo není místo pro šetření – levné varianty často nemají správné složení vláken nebo špatně zpracované švy, které se brzy rozpadnou. Vyberte si jednu kvalitní sadu a pečujte o ni, vydrží vám roky. Plánujete výlet do hor a chcete vzít svého čtyřnohého parťáka? Skvělé rozhodnutí, ale jen pokud se připravíte. Pes není batoh, který hodíte do kufru auta. Potřebuje vlastní výbavu, jinak se z příjemného dne může stát nepříjemná zkušenost. Nejčastější chyba? Podcenit délku trasy a spoléhat na to, že si pes poradí sám. Pojďme se podívat, co musíte vzít vždy, a na co naopak často zapomínáte. Další častou chybou je vrstvit funkční prádlo pod běžné bavlněné tričko. Tím zrušíte veškerý jeho efekt – bavlna nasákne pot a vlhkost se k pokožce vrátí zpět. Chcete-li vrstvit, dejte mezi funkční vrstvu a svrchní oblečení raději fleece nebo tenkou vlněnou mikinu. Pokud je zima opravdu krutá, investujte do dvou vrstev syntetiky – tenčí a silnější – a mezi ně vložte vzduchovou mezeru, kterou vytvoříte tím, že svrchní vrstvu trochu povolíte. Rozhlédni se kolem sebe. Hledej přirozené orientační body, které ti pomohou určit směr. Slunce vychází na východě a zapadá na západě, takže podle něj poznáš světové strany. Mech na stromech roste častěji na severní straně, ale není to spolehlivé, protože záleží na vlhkosti a stínu. Lepší je sledovat, kde je víc slunce, nebo si vzpomenout, na které straně jsi měl slunce, když jsi vstupoval do lesa. V zimě může pomoct i to, že sníh taje rychleji na jižních svazích. Pokud se přece jen rozhodnete pokračovat, dodržujte jednoduchá pravidla. Jděte pomalu, každých pár metrů kontrolujte směr podle kompasu. Vyhýbejte se zkratkám přes neznámý terén – držte se značených cest, i když to znamená delší okruh. Nikdy nechoďte sami, pokud to jde, jděte ve dvojici nebo ve skupině. Vzdálenost mezi vámi a ostatními by měla být taková, abyste se navzájem viděli. Pokud někdo zaostane, zastavte celou skupinu. Častou chybou je, že se každý vydá vlastní cestou a pak se hledají v mlze. Na závěr si zapamatujte: vrstevnice nejsou jen čáry, ale jazyk, kterým s vámi krajina komunikuje. Než vyrazíte, prostudujte si mapu a představte si terén trojrozměrně. Pokud narazíte na místo, kde se vrstevnice sbíhají tak hustě, že splývají, počítejte se skálou nebo strmým srázem – zde hledejte alternativní trasu. S trochou cviku budete číst vrstevnice jako otevřenou knihu a vaše túry budou bezpečnější i zábavnější. Když se za několik desítek vteřin změní jasný den v bílou tmu, většina turistů udělá stejnou chybu: začne zrychlovat, aby co nejdříve našla cestu zpět. Přesně to je moment, kdy se z běžného výletu stává nebezpečná situace. Mlha totiž nejen snižuje viditelnost na pár metrů, ale také mění vnímání prostoru a času. I zkušení chodci začnou chodit v kruhu nebo sešlapou nesprávnou stezku. Klíčem k přežití není síla ani rychlost, ale disciplína a systém. Zkušení turisté používají metodu „výškového profilu": vyberte si dvě místa na mapě, spočítejte počet vrstevnic mezi nimi a vynásobte intervalem. Pokud mezi sedlem a vrcholem (na trase 2 kilometry) máte 10 vrstevnic po 10 metrech, váš výstup činí 100 metrů. To vám umožní odhadnout čas – přibližně 15 minut na 100 metrů stoupání při běžném tempu. Tento výpočet vám pomůže rozvrhnout si přestávky a vyhnout se přepětí. <img src="https://negativespace.co/1062" style="max-width:410px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Prvním krokem je zastavit se na místě, kde je bezpečno – mimo sráz, lavinový svah a mimo proud vody. Jakmile se zastavíte, vybalte mapu a kompas. Pokud je nemáte, použijte mobilní aplikaci s offline mapami, ale pozor na baterii – v chladu a vlhku klesá rychle. Zkuste si určit svou polohu podle posledního známého bodu. Pokud si nejste jistí, nevymýšlejte si. Označte si místo, kde stojíte, třeba hůlkami nebo kameny, a pak se teprve rozhodněte, co dál.

Войдите, чтобы оставлять комментарии