Krátká přihrávka: základ, který nesmíte podcenit Krátká přihrávka na vzdálenost do deseti metrů je nejčastějším herním prvkem. Klíčová je zde technika provedení. Míč kopněte vnitřní stranou nohy, kotník musí být při dopadu na míč zpevněný a tělo mírně nakloněné nad míč. Důležité je, abyste míč netrefili „špičkou", ale plochou částí chodidla. Nejčastější chyba? Příliš velká razance na krátkou vzdálenost. Spoluhráč pak musí míč krkolomně zpracovávat, místo aby ho měl hned připravený na další pohyb. Ideální je poslat míč do nohy, do těžiště, ne před něj.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední minuty patří psychologii. Pokud vedete o gól, střídejte za účelem zdržení – pomalu stahujte dres, přivolejte si maséra. Soupeř se naopak musí vyhýbat zbytečným faulům na polovině hřiště, které jen zastaví hru a umožní domácím dýchat. Základem je zachovat chladnou hlavu a nehrát euforicky, ale disciplinovaně. Domácí prostředí vám pomůže, jen když ho využijete k tomu, abyste hráli chytřeji než soupeř.<br>
<br>
<br>
<br>
První dotek rozhoduje víc než síla střely U přímých kopů ze střední vzdálenosti se většina hráčů soustředí na razanci. Ale zkušený obránce i brankář čekají právě na tvrdou střelu, kterou lze vykrýt. Mnohem účinnější je umístit míč na stranu, kde nestojí zeď, a dát mu mírný oblouk. Klíčové je našlápnout si tak, aby vaše tělo zůstalo nad míčem. Pokud se zakloníte, balon se zvedne a přejde nad brankou. Navíc si vždy před kopem všimněte, kde stojí brankář. Když je posunutý na přední tyč, střílejte na zadní. To je praktická věc, kterou lze natrénovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Proti týmům, které brání v bloku na pět obránců, musíte využít šířku hřiště. Rychlé přenesení hry z jedné strany na druhou roztrhne soupeřův blok a vytvoří prostor pro centry nebo střely z druhé vlny. Pokud to nefunguje, zkuste stáhnout jednoho z útočníků do středu pole a nechte krajní hráče, aby si nabíhali za obranu soupeře. Tento pohyb nutí stopery rozhodovat se, což často vede k chybám v pokrývání.<br>
<br>
<br>
<br>
U dlouhé přihrávky se mění nejen technika, ale i způsob myšlení. Nejdřív zvedněte hlavu a najděte volného hráče. Míč kopněte nártem, přičemž poslední krok před kopem by měl být delší a dopadnout vedle míče. Švihová noha pak projde těsně nad zemí a míč byste měli trefit pod jeho střed, tak aby se zvedl. Velký důraz dejte na rotaci – pokud míč letí bez rotace, má nepravidelnou dráhu. Doporučení: trénujte i přihrávky po zemi na delší vzdálenost, nejen vzduchem. Nízká dlouhá přihrávka je pro obránce mnohem těžší na čtení a pro útočníka jednodušší na zpracování.<br>
<br>
<br>
<br>
Mezi nejopomíjenější patří přihrávka patičkou nebo přihrávka vnějším nártem. Tyto techniky nejsou primárně určené k efektnímu zakončení, ale k rychlé změně směru hry. Vnější nárt je skvělý na přihrávku za obránce, protože míč získá nepříjemnou rotaci. Patička funguje jen v situaci, kdy máte jistotu, že za vámi stojí spoluhráč a soupeř je v nedostatečné vzdálenosti. Jinak je to hazard, který vás stojí ztrátu míče. Tyto „nejisté" přihrávky používejte jen při vedení 2:0, ne za rozhodnutého stavu.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se řekne rohový kop nebo přímý kop, většina fotbalistů si představí centrovaný míč do vápna a hlavičkový souboj. Jenže právě tady začíná nejčastější chyba. Míč letí na branku, ale nikdo přesně neví, kam běžet, kdo jde na první tyč a kdo zůstává na hranici vápna. Přitom stačí pár vteřin před kopem, aby si každý hráč zkontroloval své postavení a věděl, co bude dělat, když se balon odrazí od brankáře nebo tyče.<br>
<br>
<br>
<br>
Velmi častou chybou je, že všichni hráči útočící na roh stojí na hranici vápna a čekají na centr. Místo toho by měl jeden hráč zůstat vzadu a dva se pohybovat kolem brankáře. Tím donutíte obranu k víc chybám a také získáte míč k druhé vlně. Po rohu se balon často odráží od prvního hráče — a pokud je někdo připravený na hranici vápna, může okamžitě střílet. To je moment, který mnoho týmů podceňuje.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b3_exteriors030.JPG&dl=1" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Domácí prostředí je v Lize mistrů víc než jen výhoda trávníku. Když prohráváte o gól a zbývá třicet minut, diváci, známé hřiště a vlastní rituály se mění v nástroj, kterým lze zvrátit nepříznivý vývoj. Nejde o kouzla, ale o cílenou práci s detaily, které soupeř pod tlakem nevnímá.<br>
<br>
<br>
<br>
Přichází na řadu načasování. Můžete mít sebelepší techniku, ale když přihrajete o vteřinu později, je to k ničemu. Ideální přihrávka jde do běhu, do prostoru, ne na spoluhráče, který stojí. V praxi to znamená, že před samotným kopem musíte vidět nejen hráče, ale i pohyb obránce. Pokud obránce běží doprava, posílejte míč doleva. U náběhových přihrávek je zásadní, aby míč měl správnou rychlost – nesmí být příliš pomalý, jinak ho obránce stihne, a nesmí být prudký, jinak ho spoluhráč nezkrotí.
