Nakonec si zvykněte opravy neodkládat. Čím dřív poškozenou věc odevzdáte, tím snazší a levnější oprava bude. Drobné roztržení se dá zašít krásně a nenápadně, zatímco zanedbaný díra už vyžaduje složitější záplatu. Stejně tak u bot – včasná výměna podrážky prodlouží životnost obuvi o několik sezón. S trochou trpělivosti a správným výběrem řemeslníka tak ušetříte peníze a k tomu podpoříte lokální služby, které v Praze rozhodně mají co nabídnout.<br>
<br>
<br>
<br>
Co dělat, když si nejste jistí zařazením odpadu Častým problémem je, že lidé nosí na sběrný dvůr věci, které tam nepatří, nebo naopak netuší, že některé odpady lze odevzdat. Například bioodpad z kuchyně patří do hnědé popelnice, ale pokud žádnou nemáte, můžete ho přivézt právě do sběrného dvora. Stejně tak pneumatiky – ty patří do specializovaných kontejnerů, ale je dobré vědět, že za ně možná budete muset zaplatit. Vždy si proto předem zjistěte, jaké jsou aktuální podmínky konkrétního dvora, a to buď na webových stránkách městské části, nebo telefonicky.<br>
<br>
<br>
<br>
Při návštěvě sběrného dvora si vezměte s sebou doklad totožnosti. Obsluha si váš pobyt zkontroluje a poté vás pustí dovnitř. Snažte se přijet v pracovní dny mimo špičku, tedy ne v pondělí ráno ani v sobotu dopoledne. V těchto časech bývají dvory přeplněné a čekání se může protáhnout. Také dbejte na to, abyste měli odpad řádně zabalený a rozdělený podle druhů – pokud přijedete s neprůhlednými pytli a nebudete schopni říct, co v nich je, může vám obsluha odmítnout převzetí.<br>
<br>
<br>
<br>
Pro děti do deseti let se osvědčují trasy o délce pěti až deseti kilometrů, které mají charakter spíše projížďky než sportovního výkonu. Vhodné jsou asfaltové nebo mlatové cesty, které nekladou velký odpor a nehrozí na nich pády kvůli kořenům nebo kamenům. Typickou chybou je plánovat trasu přes údolí a kopce – i když je celková vzdálenost krátká, děti rychle ztratí síly a radost z jízdy. Mnohem lepší je rovinatý okruh s pozvolnými zatáčkami, kde si mohou vyzkoušet rovnováhu i brzdění bez stresu.<br>
<br>
<br>
<br>
Co do sběrného dvora patří? Jedná se o širokou škálu odpadů – od velkých spotřebičů, elektroniky, nábytku, přes nebezpečný odpad, jako jsou barvy, baterie nebo oleje, až po biologický odpad, stavební suť, dřevo, kovy, papír, sklo a textil. Na každém dvoře jsou různé kontejnery a kontejnery na jednotlivé druhy materiálů. Vždy se vyplatí věnovat pozornost popiskám a pokynům obsluhy, která vám poradí, kam přesně co patří. Pokud si nejste jistí, zeptejte se – je to rychlejší, než později řešit špatně vytříděný odpad.<br>
<br>
<br>
<br>
Než s dětmi vyrazíte do přírody na kole, zapomeňte na trasy vedoucí po frekventovaných silnicích. Parky nabízejí ideální kompromis mezi bezpečím a dobrodružstvím, ale ne každá parková cesta je pro malé cyklisty vhodná. Základem je vybrat okruh s minimálním převýšením, zpevněným povrchem a bez úseků, kde by se cyklisté museli dělit o cestu s auty. Nejlépe uděláte, když zvolíte městské lesoparky nebo rozlehlé rekreační oblasti, kde platí zákaz vjezdu motorových vozidel.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Nezapomínejte ani na</span> stěrače a osvětlení. Vyměňte stírací lišty starší než jeden rok – rozmazaný pruh na skle v protijedoucích světlech je nebezpečný. Zkontrolujte všechny žárovky, včetně mlhovek a směrovek. Často se stává, že zadní brzdové světlo přestane fungovat, aniž byste si toho všimli. Požádejte někoho, ať vám projde kolem auta, zatímco budete šlapat na brzdu.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud máte možnost, vyrazte nejdříve sami na průzkum, než vezmete děti. Odhalíte tak případné prudké sjezdy, kluzké povrchy nebo místa s hustým provozem. Děti nejsou tak předvídatelné jako dospělí a snadno ztratí koncentraci, proto je bezpečnější, když znáte každý úsek trasy. Zvláštní pozornost věnujte mostům, úzkým lávkám a místům, kde se cesta přibližuje k vodním plochám – tam je riziko nehody vyšší. Vždy mějte v plánu alternativní zkratku, kterou se dá vrátit, pokud by děti byly unavené nebo se zhoršilo počasí.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznáte kapsáře dřív, než sáhne po vaší peněžence? Kapsář v MHD má typické rysy, které lze vypozorovat. Často se pohybuje v blízkosti dveří, kde je největší tlačenice, a přitom vypadá, že nikam nespěchá. Mívá u sebe něco, co maskuje pohyb rukou – noviny, bundu přes paži nebo velkou tašku. Často se dívá na lidi, ne na mobil, a sleduje, kam si ukládají cennosti. Pokud si všimnete, že někdo stojí příliš blízko, ačkoliv je ve voze místo, je to varovný signál. Změňte raději místo nebo se přesuňte k jiným dveřím.<br>
<br>
<br>
<br>
Když už víte, co kam patří, vyhnete se běžným chybám, jako je míchání stavebního odpadu s běžným směsným odpadem nebo odkládání nebezpečných látek do kontejneru na papír. Pamatujte, že sběrný dvůr není skládka a má svůj řád. Pokud nejste si jistí, vždy se zeptejte. Až budete příště řešit, kam s vysloužilým ledničkou nebo starými barvami, budete vědět, že nejlepší cesta vede právě do sběrného dvora ve vaší městské části. Stačí se jen připravit a respektovat pravidla.
