Pozor na rohy a hrany. Fólii nikdy nenatahujte přes hranu, protože se vrací do původní velikosti a po čase se odloupne. Na ostrých rozích proveďte zářez do fólie ve tvaru písmene V, přehněte boční části přes hranu a přitlačte. Vnitřní rohy u dvířek vyřešíte podobně – naopak fólii nařízněte a jednu část přeložte přes druhou. Nezapomeňte také na to, že fólie nemá ráda přílišné napětí. Při lepení ji vždy lehce uvolněte, jinak se při změnách teploty zvlnité pruhy roztáhnou a vytvoří nevzhledné vrásky.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud přemýšlíte o filtraci pitné vody v bytě, varianta pod dřez je nejpraktičtější: zabere málo místa, neovlivňuje tlak v celém potrubí a vyměníte jen kartuši, ne celou konvici. Než ale začnete vybírat, zapamatujte si jednu věc: nejčastější chybou není špatný typ filtru, ale jeho zapojení. Většina lidí ho připojí za baterii, a pak se diví, že voda chutná po plastu nebo že filtr vydrží jen pár týdnů. Správné místo je až za vodoměrem, ale za posledním odběrným místem, které používáte na pití – typicky za kuchyňskou baterií, ale před případným ohřívačem nebo myčkou.<br>
<br>
<br>
<br>
Samotná montáž začíná měřením a vyznačením pozic. Držák by měl být ve výšce, která umožní snadné odebrání a zavěšení ručníku, obvykle asi 120–140 cm od podlahy. U dvoutyčového modelu respektujte doporučenou vzdálenost mezi tyčemi, aby se ručníky nepřekrývaly. Vyznačte si body tužkou a vodováhou, a to nejprve vodorovně, pak svisle. Chcete-li se vyhnout prasknutí dlažby, nalepte na místo vrtání kousek malířské pásky. Ta zabrání sklouznutí vrtáku a zároveň tlumí vibrace.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Základním předpokladem</span> <span style="font-weight: 600;">úspěšné montáže je</span> správná volba upevňovacího materiálu. Pokud máte stěnu z pórobetonu nebo sádrokartonu, běžné hmoždinky nestačí. Pro sádrokarton použijte kovové nebo plastové dutinové hmoždinky, které se rozpínají za deskou. U pórobetonu zase zvolte speciální hmoždinky do pórobetonu, které mají větší průměr a hlubší závit. Naopak do cihel a betonu postačí univerzální hmoždinky, ale vždy je přizpůsobte průměru vrtáku – hmoždinka by měla do otvoru jít lehce zatlačit, ne se do něj kladivem dobývat.<br>
<br>
<br>
<br>
Samotná montáž zvládnete za odpoledne, ale jen pokud máte základní nářadí: nastavitelný klíč, teflonovou pásku a nůžky na hadice. Postup je jednoduchý: 1) zavřete hlavní uzávěr vody, 2) odpojte přívodní hadici od baterie, 3) namontujte rozdělovač (tzv. T-kus) mezi baterii a přívod, 4) připojte hadici z rozdělovače k filtru, 5) z filtru vede druhá hadice zpět k baterii nebo k samostatnému kohoutku, 6) otevřete vodu a zkontrolujte těsnost. Pozor – hadice se nesmí ohýbat ostrými úhly, jinak se zkroutí a sníží průtok. Většina filtrů má na těle šipku směru průtoku; pokud ji ignorujete, cartridge se ucpe za týden, protože nečistoty se usadí na opačné straně.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Největší chybou u dílců</strong> je ignorování směru vlasu. Kobercové dílce mívají vlas orientovaný jedním směrem, a když je otočíte libovolně, ve světle uvidíte různé odstíny a strukturu. Vždy si před pokládkou na dílec nakreslete šipku směru vlasu (na rubu bývá vyznačená) a pokládejte je tak, aby všechny šipky mířily stejným směrem. Teprve pak vypadá plocha jednolitě. Druhá častá chyba je nechat dílce před pokládkou „aklimatizovat" v místnosti – minimálně 24 hodin je nechte ležet v prostoru, kde budou, aby se přizpůsobily vlhkosti a teplotě. Jinak se po pár dnech začnou kroutit.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud skříň stavíte na míru, objednejte si dvířka s horním a spodním větracím otvorem – i když to vypadá méně esteticky, ušetříte si starosti s kondenzací. Vyvarujte se masivních dřevěných dveří bez mezer, které promění skříň v termostat. Nakonec si vždy ověřte, že mezi spotřebičem a dveřmi skříně zůstává alespoň 5 cm prostoru – jinak při každém otevření narazíte na kliku a postupně poškodíte panty. Praktická zkušenost říká: raději o 5 cm širší skříň, než o pět let dříve vyměněné ložisko pračky.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b6objects033.jpg&dl=1" style="max-width:430px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Častou chybou je montáž držáku přímo na spáru mezi dlaždicemi. Spára je málo nosná a může prasknout. Stejně problematické je vrtání do místa, kde vede elektrické vedení nebo vodovodní trubka. Před vrtáním proto použijte detektor kovů a kabelů, nebo alespoň poklepejte na zeď a zkontrolujte, zda je zvuk všude stejný. Pokud si nejste jistí, zvolte jinou pozici. Dalším častým přešlapem je příliš krátké nebo příliš dlouhé šrouby – šroub by měl procházet hmoždinkou tak, aby na konci zůstala rezerva pro uchycení držáku.<br>
<br>
<br>
<br>
Posledním krokem je zatlačení hran. Po zaschnutí projděte všechny okraje prstem nebo stěrkou a ujistěte se, že jsou pevně přilepené. Pokud se některý okraj kroutí, přežehlete ho vlažnou žehličkou přes pečicí papír (bez páry). Teplo aktivuje lepidlo a fólie se přichytí. Tento trik ale nepoužívejte na vinylové fólie s nízkou tepelnou odolností, mohly by se zvrásnit. Vždy zkoušejte na malém kousku odřezku. Po dotažení hran nechte fólii den v klidu, než na nábytek položíte cokoli, co by povrch mohlo poškrábat.
