Rozhodnutí mezi žlábkem a vaničkou závisí především na stavu podlahy a na tom, kolik prostoru chcete ušetřit. Žlábek je ideální, pokud chcete mít podlahu v koupelně rovnou a bezbariérovou – snadno se udržuje a opticky zvětšuje prostor. Vyžaduje ale přesnou pokládku dlažby se spádem ke žlábku a kvalitní hydroizolaci, jinak voda protéká do konstrukce podlahy. V panelákovém bytě s betonovým stropem a tenkou vrstvou anhydritu je třeba počítat s tím, že odpadní potrubí nemusí být dostatečně hluboko, a montáž žlábku může znamenat vyšší zvednutí podlahy. Vanička je jednodušší na instalaci, nevyžaduje tak přesnou práci a je vhodná i do starších budov, kde není možné upravit výšku podlahy. Nevýhodou je vyšší hrana a menší komfort pro starší osoby.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je ukotvení veškerého vyššího nábytku, zejména skříní, polic a komod. V panelákových bytech bývají stěny z tvárných materiálů, takže obyčejné vruty do sádrokartonu nestačí. Použijte kotvy do dutých stěn nebo hmoždinky do plného zdiva a spojte nábytek s nosnou konstrukcí pomocí kovových úhelníků nebo popruhů. Důležité je kotvit nejen těžké kusy, ale i lehčí poličky, které dítě využije jako stupínek k vyšším místům. Při montáži vždy zkontrolujte, zda je spojení pevné, a to tak, že za nábytek zatáhnete ze všech stran – pokud se byť jen nepatrně pohne, musíte přidat další úchyt.<br>
<br>
<br>
<br>
Základním předpokladem úspěšné montáže je správná volba upevňovacího materiálu. Pokud máte stěnu z pórobetonu nebo sádrokartonu, běžné hmoždinky nestačí. Pro sádrokarton použijte kovové nebo plastové dutinové hmoždinky, které se rozpínají za deskou. U pórobetonu zase zvolte speciální hmoždinky do pórobetonu, které mají větší průměr a hlubší závit. Naopak do cihel a betonu postačí univerzální hmoždinky, ale vždy je přizpůsobte průměru vrtáku – hmoždinka by měla do otvoru jít lehce zatlačit, ne se do něj kladivem dobývat.<br>
<br>
<br>
<br>
Při výběru zábran a pojistek se zaměřte na materiály bez ostrých hran a na pevné upevnění. Často se stává, že rodiče koupí univerzální zábranu, ale neověří si, zda pasuje na šířku dveří nebo chodby – výsledkem je mezera, kterou dítě prostrčí hlavu. Stejně tak u pojistek na skříňky dbejte na to, aby nebyly přístupné zvenčí, když jsou dvířka zavřená. Praktické je si vše odzkoušet sám – pokud dospělý musí vynaložit úsilí na otevření, je pravděpodobné, že to dítě nevzdá, ale spíš od toho upustí.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete vybírat sprchový kout do malé koupelny v paneláku, změřte si přesně dostupný prostor. Klíčové jsou dvě čísla: šířka stěny, ke které kout přiléhá, a vzdálenost od podlahy ke stropu. U starších panelových domů bývají stěny křivé a rohy nemají přesně 90 stupňů, takže běžné rozměry z katalogu nemusí sedět. Měřte proto na více místech a počítejte s tolerancí alespoň 2 centimetry. Pokud máte na výběr mezi rohovým a čtvercovým provedením, čtvercový kout se do úzkého prostoru hodí lépe, protože zabere méně místa než asymetrický rohový model.<br>
<br>
<br>
<br>
Závěrem si uvědomte, že posuvné dveře nejsou řešením pro každý otvor. Pokud máte v místnosti jen 60 cm volného prostoru vedle dveří, celý systém se stane nepraktickou atrakcí. Měření proto vždy začněte tím, že vyznačíte na podlaze, kam až dveře vyjedou, a půl dne s tímto nábytkem žijete – až pak se rozhodnete. Tak se vyhnete dodatečným úpravám, které vás vyjdou dráž než samotné dveře.<br>
<br>
<br>
<br>
Při výběru rozměrů se držte osvědčených hodnot. Do úzké koupelny se šířkou 120–140 centimetrů se vejde kout o rozměru 80×80 nebo 90×90 centimetrů. Větší rozměr 100×100 už vyžaduje prostornější místnost, jinak bude koupelna nepoužitelná. Výška zástěny by měla být alespoň 180 centimetrů, aby voda nestříkala přes okraj. U nízkých stropů mějte na paměti, že montážní lišty a těsnění mohou zmenšit průchod, takže pokud máte strop jen 210 centimetrů, zvolte nízké provedení a raději vsazenou vaničku.<br>
<br>
<br>
<br>
Montáž nástěnného držáku na ručníky patří mezi úkoly, které zvládne i průměrně zručný domácí kutil. Přesto se při něm často chybuje, a výsledkem pak bývá uvolněný držák, poškozená dlažba nebo ručníky padající na zem. Než začnete vrtat, promyslete si nejen místo, ale také typ držáku. Nejčastěji se setkáte s provedením s jednou tyčí, s dvěma tyčemi nad sebou nebo s otočným ramenem. Každý z nich má jiné nároky na kotvení, a proto si před nákupem ověřte, zda je držák určený pro montáž na dutou stěnu nebo na plnou cihlu či beton.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec se zamyslete nad větráním. Sprchový kout v malé koupelně vytváří hodně vlhkosti, a pokud nemáte účinné větrání, zástěny a spáry rychle zplesniví. Proto je lepší zvolit kout s otevíratelnými dveřmi, abyste mohli po sprchování nechat prostor vyschnout. U pevné zástěny bez ventilace se vlhkost drží uvnitř a může poškodit i silikonové těsnění. Při plánování myslete i na to, že sprchový kout má být funkční na dlouhá léta, takže investice do kvalitních těsnění a nerezového žlábku se vyplatí více než úspora na začátku. Pokud si nejste jistí správným postupem, raději si montáž nechte provést odborníkem – chyby v hydroizolaci se projeví až po čase a jejich oprava je nákladná.
