Po montáži vždy vyzkoušejte plynulý pohyb rolety či žaluzie – pokud se mechanismus zastavuje nebo vydává zvuky, dolíčte případně povolte správný šroub nebo seřiďte napnutí struny. Pak vyhodnoťte, jak stínění funguje v praxi: rozsviťte v místnosti světlo a zkontrolujte, zda se mezi lamelami nebo po okrajích neprodírá denní světlo. Pokud ano, přidejte boční lišty nebo prahy. Nakonec nezapomeňte, že noční tmu ovlivňuje i barva textilie – u zatemňovacích rolet volte vždy speciální tkaninu se zátěrem, která má prokazatelně světlo nepropustné vlastnosti. Pouze tak se ráno probudíte, až když chcete vy.<br>
<br>
<br>
<br>
Výměna vodovodní baterie v panelákovém bytě vypadá jako jednoduchá operace, ale často končí zbytečnými problémy. Největší chybou bývá výběr nesprávného typu baterie podle rozvodu vody. Než začnete kupovat novou, zjistěte, jestli máte vývody ve zdi nebo na lince. Tento fakt rozhoduje o tom, zda vůbec můžete použít stojánkovou baterii, nebo zda musíte zůstat u nástěnné. Záměna typů totiž vede k nefunkční instalaci a v horším případě k poškození potrubí.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou je podcenění délky přívodních kabelů. Mějte na paměti, že každý spoj zvyšuje odpor a způsobuje úbytek napětí – u dlouhých pásků (nad 5 m) se vyplatí paralelní připojení ke zdroji, ne sériové. Také si pohlídejte, aby zdroj nebyl přetížený: pokud plánujete třeba i podsvícení police, počítejte s tím předem. Vše si nejprve rozložte na zemi, zapojte na zkoušku a teprve poté připevňujte na místo.<br>
<br>
<br>
<br>
Montáž začněte od zdroje: připojte napájecí kabel, otestujte funkčnost a teprve poté pásek zkraťte na potřebnou délku. Stříhat můžete pouze v označených místech – jinak zničíte měděné spoje. Profil připevněte k lince pomocí oboustranné lepicí pásky nebo vrutů, ale vždy tak, aby bylo možné pásek později vyměnit. V rozích používejte rohové spojky, abyste předešli ostrému ohybu, který pásek poškozuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Jednou z nejefektivnějších variant jsou police, které se směrem dozadu zužují a vytvářejí tak kompaktní blok bez zbytečných mezer. Takové police se dají kombinovat s menšími přihrádkami nebo košíky na menší věci, které by jinak zapadly do hlubokého koutu. Při montáži vždy kontrolujte, zda je police ve vodorovné poloze, a to i v místě, kde se stýká se šikminou – je to sice náročnější na přesnost, ale výsledek vypadá mnohem lépe.<br>
<br>
<br>
<br>
Problém nastává i s hloubkou. Běžná vestavná myčka má hloubku kolem 55 cm, ale starší linky mívají korpusy hluboké pouze 50 cm. V takovém případě myčka vyčnívá dopředu a dvířka skříňky nejdou dořádně otevřít. Řešením je posunout spotřebič dozadu, což ale vyžaduje vykousnutí zadní stěny skříňky. Pokud je za linkou cihelná zeď, musíte počítat s tím, že myčka bude předsazená – dveře pak nepasují na dvířka skříňky a celý dojem z kuchyně trpí.<br>
<br>
<br>
<br>
<b>Pokud si nejste jisti svými</b> řemeslnými schopnostmi, svěřte výrobu stolaři, který si přijede strop změřit a police vyrobí na milimetr přesně. Vyhnete se tak zbytečnému odpadu a nepřesnostem. Až budete mít finální police, nezapomeňte na povrchovou úpravu – hrany a spoje ošetřete tak, aby odolávaly vlhkosti a běžnému opotřebení. Správně zhotovené police pod šikminou vám vydrží dlouhá léta a promění nepoužitelný koutek v praktickou a přehlednou část domácnosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Proč se vyhnout stojánkové baterii, když nemáte na lince připravené vývody Stojánková baterie se montuje na umyvadlo nebo na pracovní desku. Pro její instalaci potřebujete v lince buď předpřipravené otvory s přívody, nebo musíte vrtat nové. V paneláku ale bývá umyvadlo z keramiky a deska často z laminátu – vrtání do obou materiálů má svá rizika. Keramika může prasknout, laminát se může odloupnout. Navíc stojánková baterie vyžaduje, aby byly přívody pod deskou přístupné. V mnoha panelákových koupelnách je ale spodní prostor pod umyvadlem uzavřený nebo tak malý, že se k němu nedostanete. Výsledkem je pak baterie, která nejde napojit, a vy jste zpět u návrhu nástěnné varianty.<br>
<br>
<br>
<br>
Základním krokem je výběr správného typu korku. Pro stěny se používají především korkové desky, které se liší hustotou, povrchovou úpravou a tloušťkou. Nejlevnější a nejtenčí varianty v tloušťce kolem dvou milimetrů jsou vhodné spíše jako podklad pod tapety nebo pro dekorativní akcenty, nečekejte od nich zázraky v oblasti tepelné či zvukové izolace. Pro běžnou stěnu v obývacím pokoji nebo ložnici volte desky o tloušťce alespoň čtyři až šest milimetrů. Pokud je vaším hlavním cílem tlumit hluk od sousedů, sáhněte po speciálních akustických korkových panelech, které mají vyšší objemovou hmotnost a často i zkosené hrany, díky nimž lépe pohlcují zvuk v místnosti. Povrchová úprava je pak otázkou vkusu; korek může být přírodní, lakovaný, voskovaný nebo s vinylovou fólií, která usnadňuje údržbu.
