Nakonec se zaměřte na dveře a strop. Zadní stranu dveří vybavte tenkými kapsami na drobnosti – čisticí prostředky, rukavice nebo šály. Pod stropní polici umístěte tyč s věšákem, ale jen pokud je komora vysoká alespoň 150 centimetrů. Při každém otevření komory mějte na paměti, že méně znamená více. Pokud se vám do komory nevejde vše, co vlastníte, je to signál k redukci majetku, ne k pořizování dalších úložných systémů.<br>
<br>
<br>
<br>
Výkon se obvykle uvádí ve wattech a platí jednoduché pravidlo: na každý kubický metr objemu potřebujete zhruba 25 až 35 wattů, pokud je místnost běžně izolovaná. Například pokoj o 20 metrech čtverečních s výškou 2,7 metru má objem 54 metrů krychlových, což znamená výkon 1350 až 1890 W. V praxi to znamená vybrat dva menší panely místo jednoho velkého — rovnoměrněji pokryjí prostor a snadněji je umístíte. Častou chybou je poddimenzování: menší panel topí stále, ale nedosáhne cílové teploty, takže spotřeba je paradoxně vyšší než u správně dimenzovaného zařízení.<br>
<br>
<br>
<br>
Při návrhu jídelního koutu s lavicí si vždy udělejte papírový plán – zakreslete stůl, lavici i vzdálenosti ke skříňkám. Většina chyb vzniká z odhadu „tohle se tam vejde". Změřte si nejen půdorys, ale i výšku stropu, pokud chcete lavici s vysokým opěradlem, které by mohlo narážet na parapet nebo radiátor. Materiál volte podle toho, jak často kout používáte – dřevěná lavice bez povrchové úpravy se rychle zašpiní, zatímco lakované nebo laminované povrchy stačí otřít vlhkým hadříkem. Nezapomínejte ani na to, že lavice pevně spojená se stěnou není přenosná – pokud plánujete časté změny rozložení, zvolte volně stojící variantu s kovovými nohami, kterou lze snadno přesunout.<br>
<br>
<br>
<br>
Zbavte se předmětů, které do komory nepatří. Komora není skladiště věcí, které „možná jednou použijete". Rozdělte obsah na tři kategorie: pravidelně používané, sezónní a vzácné. Pravidelně používané věci musí být v úrovni očí a pasu, sezónní výš nebo níž. Vzácné dokumenty nebo fotografie uložte do nepromokavé krabice na úplně spodní polici. Jednou za čtvrt roku komoru projděte a vyhoďte nebo darujte to, co jste za tu dobu nepoužili.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Základem uspořádání je</strong> systém regálů, který využije vertikální prostor. Místo drahých skříní na míru zvolte otevřené police z dřevotřísky nebo kovu, které si sami sestavíte. Police by měly být výškově stavitelné, abyste je mohli přizpůsobit obsahu. Na spodní police patří těžké věci – sezónní obuv, nářadí nebo velké hrnce. Do horních pater pak odložte lehké textilie, tašky nebo dekorace. Optimální rozestup polic určete podle nejvyššího předmětu, který do komory ukládáte, ne podle průměru.<br>
<br>
<br>
<br>
Úložný prostor pod lavicí: jak ho navrhnout, aby se neztratil Pod lavici můžete umístit výsuvné šuplíky, zvedací sedák nebo čelově otevírané dvířka. Nejpraktičtější jsou výsuvné zásobníky na kolečkách, protože se do nich dostanete, aniž byste museli odsunovat stůl. Zvedací sedák – tedy kloubový mechanismus, který nadzvedne celou plochu – je zase ideální na věci, které berete jen občas, třeba na sezónní oblečení nebo větší kuchyňské náčiní. Pozor na hloubku úložného prostoru: pokud je menší než třicet centimetrů, nevejde se dovnitř standardní hrnec ani krabice od bot. Typická chyba bývá, že lidé nechají pod lavicí jen deset centimetrů vysokou mezeru, do které se nevejde nic kromě prachu. Vždy počítejte s tím, že do úložného boxu musíte vložit ruku i předmět sám, takže světlost otvoru musí být větší než rozměr toho, co tam chcete uložit.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší pozor dejte na montáž parapetu z přírodního kamene. Mramor nebo žula vyžadují dokonale rovný podklad, protože se snadno zlomí. Při pokládce kamene se nepoužívá pěna, ale flexibilní lepidlo a kotvení přes kovové úhelníky. Pokud si nejste jisti, nechte tuto práci na odborníkovi – kámen je drahý a chyby se pak těžko napravují. Typickou chybou domácích kutilů je lepení kamene přímo na sádrový podklad, který časem praská.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="http://www.imageafter.com/image.php?image=b3_exteriors030.JPG&dl=1" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Základní pravidlo pro pohodlné sezení u stolu: na osobu počítejte šířku sedáku alespoň šedesát centimetrů, ideálně sedmdesát. Hloubka lavice by měla být mezi čtyřiceti a pětačtyřiceti centimetry, abyste se pohodlně opřeli, ale zároveň se příliš neponořili. Výška sedáku se řídí výškou stolu – obvykle 45 centimetrů k sedu a 75 centimetrů ke stolu. Pokud máte doma děti, které dorůstají do různých výšek, zvažte lavici s podnožkou nebo přenosné polštáře, které rozdíl snadno srovnají. Zapamatujte si: lavice, která je příliš mělká, nutí sedět na okraji a po dvaceti minutách vás bolí záda.
