Další fází je přivykání na zavřená dvířka. Jakmile kočka v přepravce ulehne, opatrně dvířka zavřete a hned je zase otevřete. Postupně prodlužujte dobu, po kterou jsou dvířka zavřená – od pár vteřin až po minuty. Pokaždé kočku odměňte pamlskem přes mřížku. Tento trénink provádějte v krátkých sezeních, maximálně pět minut denně, aby kočka neztratila zájem. Důležité je, aby zavírání dvířek nebylo spojené s žádným nepříjemným pokračováním, jako je odnesení přepravky nebo jízda autem.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte doma nebo na klidném místě bez rušivých podnětů. Připněte vodítko a nechte štěně chvíli volně pobíhat, aby si na něj zvyklo. Poté vezměte pamlsek do ruky a motivujte štěně, aby šlo vedle vás. Jakmile udělá krok směrem k vám, odměňte ho. Důležité je, aby vodítko bylo vždy volné – pokud se napne, okamžitě zastavte a počkejte, až se štěně vrátí k vám. Teprve poté pokračujte v chůzi. Tímto způsobem štěně pochopí, že tahání nevede k cíli, ale naopak k zastavení.<br>
<br>
<br>
<br>
Při nácviku venku postupujte postupně. Vyberte si klidnou ulici nebo park v době, kdy tam je málo lidí a psů. Začněte s krátkými úseky, kde víte, že pes zvládne udržet pozornost. Pamlsky mějte připravené v kapse nebo v malém sáčku na opasku, abyste je mohli dát okamžitě. Velkou chybou je odměňovat psa až po tom, co přestane táhnout, ale ne v momentě, kdy jde správně. Ideální je odměňovat průběžně, každých pár kroků, dokud pes funguje.<br>
<br>
<br>
<br>
Co funguje místo tahání: trénink založený na odměně Samotná výbava tahání nevyřeší. Klíčem je změna chování psa pomocí pozitivního posilování. Začněte v prostředí bez rušivých podnětů, ideálně doma nebo na zahradě. Naučte psa, že když jde u vaší nohy a vodítko je volné, dostane pamlsek. Jakmile začne táhnout, okamžitě zastavte a počkejte, až se vodítko uvolní. Teprve pak pokračujte v chůzi. Tento postup opakujte systematicky – pes se brzy naučí, že tahání vede k zastavení, zatímco volné vodítko znamená pohyb vpřed.<br>
<br>
<br>
<br>
První očkování štěněte obvykle probíhá kolem 8. týdne věku a druhé ve 12. týdnu. Plná imunita se ale nevybuduje okamžitě – trvá zhruba 14 dní po poslední injekci. Do té doby je štěně vůči parvoviróze, psince nebo infekční hepatitidě prakticky nechráněné. Pokud ho vezmete mezi neznámé psy dříve, riskujete nejen jeho zdraví, ale i život. V praxi to znamená, že samotné venčení na vlastní zahradě nebo na místě, kde se psi nepotkávají, je možné hned, ale kontakt s cizími zvířaty je třeba odložit.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.peknebydleni.cz/wp-content/uploads/2015/05/2109.jpg" style="max-width:450px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;"><span style="font-weight: bold;">Jak sestavit jídelníček,</span> abyste nezpůsobili nutriční chaos Nejjednodušší cesta je začít s recepty, které striktně dodržují poměr 80 % masa, 10 % vnitřností a 10 % kostí – případně vhodného doplňku vápníku. Pokud kosti vynecháte, přidejte mletou skořápku nebo speciální minerální směs. Vždy ale používejte kuchyňskou váhu. Kočka o hmotnosti 4 kg potřebuje denně 150 až 200 gramů krmiva, přesnou dávku odvodíte od jejího věku, aktivity a kondice.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvních 14 dní po nasazení obojku sledujte zvíře při běžné aktivitě. Objevují-li se známky nadměrného svědění, zarudnutí kůže, apatie nebo zvracení, okamžitě obojek sundejte a vyhledejte veterináře. Stejně postupujte, pokud zvíře začne nadměrně slinit nebo má problémy s koordinací pohybu. Tyto příznaky mohou signalizovat individuální nesnášenlivost nebo předávkování. Nečekejte, až reakce sama odezní – u malých plemen a koček může být průběh rychlý a závažný.<br>
<br>
<br>
<br>
Důležitá je také délka tréninku. Krátké a časté lekce (5–10 minut) jsou účinnější než dlouhé hodinové procházky, při kterých pes i vy ztrácíte trpělivost. Pokud pes táhne i po několika týdnech, zvažte, zda nemá příliš mnoho nahromaděné energie. Unavený pes je vnímavější k učení. Před tréninkem ho nechte proběhnout na volném prostranství, aby se zbavil přebytečné energie. Pak se teprve pusťte do nácviku chůze u nohy.<br>
<br>
<br>
<br>
Když kočka v přepravce zůstane klidná i s zavřenými dvířky, zkuste přepravku opatrně nadzvednout. Držte ji oběma rukama, aby se nekývala, a položte ji po pár sekundách zpět. Kočka by měla mít pocit, že je to hra. Pokud začne jevit známky stresu – mňoukání, lapání po dechu, pokusy o útěk – vraťte se o krok zpět a zkuste to znovu později. Postupné navyšování času nošení v ruce, pak procházka po bytě a nakonec krátká cesta po schodech připraví kočku na reálnou přepravu.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina psů tahá na vodítku ne proto, že by chtěla svého člověka záměrně obtěžovat, ale protože je to pro ně přirozený způsob, jak se dostat k tomu, co je zajímá. Přímá cesta k pachům, jiným psům nebo k procházce samotné je pro ně logičtější než kličkování za vaším tempem. Pokud chcete tahání řešit, začněte tím, že přestanete psa trestat za to, že se chová přirozeně. Místo toho mu ukážete, že klidná chůze u nohy je rychlejší cesta k cíli.
