Důležitý je také materiál a uchycení. Popruh o šířce alespoň 2 centimetry rozloží tlak rovnoměrně a neřeže do ruky, když pes zabere. Vyhněte se lesklým a kluzkým materiálům, které při dešti vyklouznou. Kovový karabina by měla mít pojistku proti samovolnému otevření, zejména u silných psů. Nezapomeňte zkontrolovat, zda je vodítko dostatečně dlouhé i pro to, abyste ho mohli omotat kolem zápěstí – to je praktické při focení nebo placení v obchodě.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud štěně i přes to propadá panice, zkuste trénink „na povel". Naučte ho povel „na místo" – ať si lehne do pelíšku nebo na deku. Pak postupně oddalujte vzdálenost mezi vámi a pelíškem, až můžete být v jiné místnosti. Začněte ale vždy s tím, že štěně zůstává na místě, i když jste na dohled. Teprve když to zvládá, zkuste zmizet z dohledu. Tento postup buduje sebevědomí psa – učí se, že klid a setrvání na místě přináší odměnu, nikoli vaše zmizení.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chybou je stříhat až do nepřirozeného zkrácení. Dřeň se totiž s růstem drápku posouvá dopředu, takže pokud budete drápky pravidelně zkracovat, dřeň se postupně „stáhne" a vy budete moci stříhat kratší. Pokud nejste v tom, jak hluboko jít, nechte si poradit od veterináře nebo zkušeného chovatele. Stačí jedna konzultace osobně, ne na dálku, protože vidí, jak drápky vypadají.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou je používat jedno vodítko na všechno. Flexi vodítka s automatickým navíjením jsou sice lákavá, ale ve městě představují riziko – pes se může náhle vrhnout za holubem a vy ho nestihnete zajistit. Pevné vodítko s délkou mezi 1,5 a 2 metry je univerzální volba pro běžné procházky. Na přecházení silnice nebo míjení jiných psů ho ale musíte zkrátit, ideálně smyčkou kolem ruky, abyste měli psa těsně u nohy.<br>
<br>
<br>
<br>
Typický začátečnický omyl je pořídit vodítko podle délky psího těla. Ve městě ale nezáleží na tom, jestli má pes 30 nebo 60 cm v kohoutku, ale na šířce chodníku a hustotě provozu. Na úzkém chodníku s kočárky a běžci je kratší vodítko bezpečnější, naopak v klidné ulici může být delší vodítko příjemnější pro psa i pro vás. Dobré je mít dvě různá vodítka – jedno krátké na každodenní cestu do práce a jedno středně dlouhé na víkendové procházky.<br>
<br>
<br>
<br>
Při testování délky si všímejte, jak pes reaguje. Pokud jde s napnutým vodítkem, je pravděpodobně příliš krátké – pes nemá možnost se zastavit a očichat si trávu, což vede k frustraci a tahání. Naopak pokud pes neustále běhá ze strany na stranu a vodítko se zamotává, je příliš dlouhé. Ideální je taková délka, při které pes jde volně u vaší nohy, ale vy mu dokážete jednou rukou povolit dostatek prostoru pro kontrolu. Po pár dnech testování zjistíte, že správná délka není o centimetrech, ale o plynulosti pohybu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdůležitější je správný poměr vápníku a fosforu Pokud kočce nedáváte syrové kosti nebo kostní moučku, což většina domácích kuchařů nedělá, musíte stravu doplnit vápníkem. Bez něj se fosfor z masa uvolňuje do krve a kočka začne trpět na ledvinové problémy, případně i na křehké kosti. Ideální poměr vápníku a fosforu je přibližně 1,2 : 1. Prakticky to znamená, že na kilogram masa přidáte zhruba tři gramy uhličitanu vápenatého nebo jiného čistého vápníku z lékárny. Komerční doplňky s vápníkem jsou k dostání, jen pozor na přidaný fosfor.<br>
<br>
<br>
<br>
Při testování domácí stravy sledujte kondici kočky. Vhodná svalovina, lesklá srst a stabilní hmotnost znamenají, že jídlo funguje. Naopak průjem, zácpa, nadměrné línání nebo apatie jsou signálem, že v dávce něco chybí. Nezapomeňte, že domácí krmivo by mělo být čerstvé – nenechávejte ho v misce déle než dvě hodiny, a pokud kočka nesní celou porci, zbytek vyhoďte. Příprava domácí stravy je tak časově náročnější než otevření konzervy, ale když si osvojíte správný postup, odmění se vám zdravý a spokojený mazlíček.<br>
<br>
<br>
<br>
Veterinární prohlídky by měly být součástí prevence minimálně jednou ročně, u starších zvířat (nad sedm let) ideálně dvakrát. Lékař zkontroluje nejen zuby, ale i dásně, jazyk a sliznice. Pokud se zubní kámen vytvoří, je nutné profesionální čištění v anestezii – rozhodně se ho nepokoušejte odstranit doma kovovými nástroji, hrozí poškození skloviny nebo poranění dásní. Při správné péči se dá mnoha problémům předejít a zvíře si udrží zdravý chrup až do vysokého věku.<br>
<br>
<br>
<br>
Pamatujte, že žádná pomůcka není univerzální. Některý pes zareaguje lépe na postroj s předním úchytem, jiný potřebuje kombinaci s krátkým vodítkem a tréninkem zaměřeným na pozornost. Nechte si poradit od trenéra, pokud si nevíte rady, ale vždy se vyhněte pomůckám, které způsobují bolest nebo strach. Správně zvolené vybavení a důsledný výcvik udělají z procházek příjemný zážitek pro obě strany – bez tahání, stresu a zbytečných škubnutí.
