Při topení samotném se vyhněte dvěma extrémům: přikládání obrovských kusů do malých kamen a naopak spalování pilin nebo drobných zbytků, které rychle shoří a nevyužijete jejich potenciál. Ideální jsou špalky o délce odpovídající topeništi, štípané na tloušťku asi deset až patnáct centimetrů. Rozdělené dřevo má větší povrch, rychleji se vznítí a lépe prohořívá. Při zakládání použijte suché třísky a menší kousky, ne papír nebo obaly, které zanášejí spalovací prostor.<br>
<br>
<br>
<br>
Častým problémem při topení v kamnech je kolísání teploty. Než se ale pustíte do počítání intervalů, zaměřte se na dvě věci: kvalitu dřeva a velikost topeniště. Suché, ideálně dvě sezóny proschlé palivové dřevo hoří stabilně a vydrží déle. Pokud topíte vlhkým dřevem, teplo se ztrácí ve vypařované vodě a kamna vyžadují častější přikládání. Praktickým vodítkem pro rovnoměrný chod je sledovat stav žhavé vrstvy, ne čas na hodinách.<br>
<br>
<br>
<br>
<b>Pokud chcete dosáhnout toho,</b> aby praskliny byly spolehlivým indikátorem, skladujte dřevo správně. Řezaná polena neukládejte hned na sebe, ale nechte je nejdřív volně stát na hraně, aby měla přístup vzduchu ze všech stran. Po prvních dvou měsících je naskládejte do řezu tak, aby čela směřovala na jih nebo na západ, kde je nejvíc slunce a větru. Nikdy nezakrývejte celou hromadu fólií – měla by být zakrytá jen shora, aby voda stékala po bocích. Takto vysychá dřevo rychle a praskliny se tvoří rovnoměrně. Čím pravidelnější a hlubší praskliny, tím lépe dřevo proschlo.<br>
<br>
<br>
<br>
Ideální vlhkost pro spalování se pohybuje pod dvaceti procenty. Čerstvě pokácený strom má vlhkost kolem padesáti procent. Takové dřevo špatně hoří, kouří a zanáší spalinové cesty. Koupíte-li dřevo v létě, počítejte s tím, že potřebuje minimálně rok až dva přirozeného sušení na vzdušném místě. Pokud nemáte možnost sušit déle, kupujte dřevo štípané na menší kusy, které schnou rychleji. Měřit vlhkost můžete jednoduše vlhkoměrem, ale existuje i praktická zkouška: suché dřevo při poklepu zvoní, zatímco vlhké vydává tlumený zvuk.<br>
<br>
<br>
<br>
Před samotnou výměnou si připravte potřebné nářadí: kladivo, dláto, ochranné rukavice, brýle a nové šamotové desky. Staré desky odstraňte opatrně – nejprve je naklepejte kladivem, abyste uvolnili maltu, a poté je vytáhněte ven. Nezapomeňte, že šamot je křehký materiál, takže při demontáži může dojít k jeho rozlomení. To není problém, ale pozor na ostré hrany, které by vás mohly poranit. Po demontáži důkladně očistěte podklad od zbytků malty a prachu.<br>
<br>
<br>
<br>
Svou roli hraje i druh dřeva. Buk a dub hoří pomalu a rovnoměrně, proto je interval delší. Bříza hoří rychleji, ale dává příjemné sálavé teplo, takže je vhodná na rozhořívání. Praktickým pravidlem je kombinovat tvrdé dřevo s měkkým: spodní vrstva z měkkého dřeva pro rychlý rozvoj plamene, horní vrstva z tvrdého dřeva pro dlouhodobé žhnutí. Tento způsob eliminuje častou potřebu přikládat.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším faktorem je venkovní teplota a zateplení domu. V dobře izolovaném domě s malými kamny budete přikládat častěji, ale menšími dávkami. Naopak ve starším, nezatepleném domě se vyplatí topit intenzivněji ráno a večer, kdy je potřeba teplo nejvyšší. Pro udržení stálé teploty přes noc nechte kamna vyhasnout a ráno rozdělejte oheň od základu. Tento režim je efektivnější než pokusy o žhnoucí uhlíky přes noc, které zbytečně vytápějí komín.<br>
<br>
<br>
<br>
Pravidelná údržba kamen není jen otázkou estetiky, ale především bezpečnosti a životnosti celého zařízení. Zanedbaná kamna mohou způsobit nejen špatné hoření, ale i vznik nebezpečných situací, jako je vznícení sazí v komíně nebo únik oxidu uhelnatého do místnosti. Proto se vyplatí věnovat jim péči systematicky, ideálně ještě před začátkem topné sezóny a pak průběžně během ní.<br>
<br>
<br>
<br>
Mnohem náročnější je čištění skla a vnitřních stěn. Sklo kamen se nejlépe čistí za tepla – ale ne když jsou kamna v plném provozu. Po vyhasnutí, když je sklo ještě vlažné, naneste vlhký hadřík s trochou popela (jemně ho rozetřete krouživými pohyby) a poté setřete suchým papírovým ubrouskem. Tento trik funguje spolehlivě bez chemie. Pokud je sklo silně zanesené, použijte speciální čistič na keramická skla, vždy ale dodržujte pokyny výrobce. Vyhněte se ostrým předmětům a drátěnkám, které sklo poškrábou a pak se na něm nečistoty drží ještě víc.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor si dejte na čerstvě naštípané dřevo, které se tváří suché. Někdo ho může nabízet s tmavšími prasklinami, které vypadají jako dlouholeté. Trik spočívá v tom, že dřevo bylo uměle dosušováno nebo leželo na slunci jen pár týdnů. Takové praskliny jsou mělké, vláknité a při stlačení prstem se drolí. Naproti tomu skutečně suché dřevo má praskliny čisté, s ostrými okraji, bez vlhkosti v nich. Pokud si nejste jistí, odlomte malý kousek z kraje. Suché dřevo se láme s třeskotem, mokré se ohýbá a drolí.
