Pokud chcete dosáhnout čistšího vzhledu bez viditelných lišt, zvažte dutou sádrokartonovou předstěnu. Ta se hodí zejména tehdy, když potřebujete skrýt nejen kabely, ale i třeba reproduktory nebo router. Předstěnu postavíte z tenkých profilů, které připevníte k podlaze a stropu, a mezi ně vložíte kabely. Důležité je nechat si rezervu délky alespoň jeden a půl násobek vzdálenosti mezi televizorem a zásuvkou, abyste mohli televizor později sundat a znovu pověsit bez nutnosti předstěnu rozebírat. Nezapomeňte také na revizní otvor, kterým protáhnete nové kabely, až se technologie změní.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejjednodušší cesta vede přes plastové nebo hliníkové lišty, které nalepíte či přišroubujete přímo na stěnu. U panelákových zdí z tvrdého betonu oceníte hlavně lepicí variantu, protože vrtání do železobetonu je zbytečně pracné a často narazíte na kari síť. Lištu přilepte kvalitním montážním lepidlem, ale pozor – povrch musí být dokonale odmaštěný a suchý. Pro kabely od televizoru volte lištu s dostatečným průřezem, abyste je do ní nemuseli násilně vtlačovat. Typickou chybou je snažit se do jedné lišty vtěsnat HDMI, anténu i napájecí kabel – výsledkem je přehřátí a poškození stínění.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://praguemap360.com/img/1200/prague-districts-map.jpg" style="max-width:410px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Montáž zavěšené skříňky do předsíně obvykle vyžaduje vrtání do zdiva, což s sebou nese prach, hluk a nevratné zásahy do stěny. Pokud je stěna obložená keramickým obkladem, sádrokartonem nebo tenkou dřevotřískou, může být vrtání nejen nepraktické, ale i riskantní – hrozí prasknutí dlaždice či uvolnění hmoždinky. Existují však spolehlivé metody, jak skříňku upevnit bez jediného vrtáku. Klíčem je volba správného nosného systému a důkladná příprava povrchu. Než začnete, ověřte si, zda je stěna dostatečně nosná a rovná. Většina lepicích systémů vyžaduje hladký, suchý a odmaštěný podklad – na hrubou omítku nebo strukturovanou tapetu se spolehnout nemůžete.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomeňte na tahovou sílu kabelů. U držáků s naklápěním a otáčením dochází k opakovanému namáhání, takže kabely musí mít dostatek vůle. Nejčastější chybou je nechat je napnuté, což vede k uvolnění konektorů a následným výpadkům signálu. Před finálním dotažením držáku si proto vyzkoušejte, zda televizor můžete volně naklopit, aniž byste cítili odpor kabelů. Pokud ano, přidejte ještě pár centimetrů rezervy, a teprve poté kabely zafixujte.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co se zaměřit při výběru materiálu a povrchu Nejčastěji se setkáte s poličkami z bambusu, skla, plastu nebo nerezové oceli. Bambus vypadá příjemně a dobře snáší vlhkost, pokud je ošetřený voděodolným lakem. Sklo působí lehce a snadno se čistí, ale pozor na otisky a na to, aby mělo bezpečnostní fólii proti rozbití. Plast je levný a lehký, ale může časem zežloutnout. Nerezová ocel je odolná a hygienická, ale na povrchu zůstávají šmouhy od vody. Před nákupem si ověřte, že je polička určená do vlhkého prostředí – jinak se může začít drolit, korodovat nebo ztrácet barvu. Pokud máte sprchový kout, vyberte poličku s odtokovými otvory, aby se na ní nedržela voda.<br>
<br>
<br>
<br>
Další pastí bývá umístění stávajících zásuvek. Často jsou vysoko u stropu nebo naopak těsně u podlahy, což neodpovídá potřebám televizoru. Místo přezdívání zásuvek (což by vyžadovalo sekání) si vystačíte s prodlužovací šňůrou vedenou v liště, kterou zakončíte na úrovni televizoru. Pokud chcete vypadat profesionálně, použijte lištu se zásuvkovým modulem, který se do ní jednoduše zacvakne. Tím získáte novou zásuvku přesně tam, kde ji potřebujete, a to bez jediného zářezu do zdi.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším praktickým řešením je použití chemických kotev, které se nanášejí injekční stříkačkou do předem připraveného otvoru – ale bez vrtání. Existují totiž kapsle s reaktivním lepidlem, které se vtlačí do trhliny nebo šroubovice pomocí speciálního adaptéru. Tato metoda je vhodná pro skříňky s montážními úchyty, které mají otvory pro šrouby. Nejprve vyvrtáte pouze tenký vodicí otvor (pokud to povrch dovolí), nebo použijete samovrtný šroub do lepidla. Lepidlo se vytvrdí během 30 minut a vytvoří pevný závit, do kterého šroub našroubujete. Tento postup je sice pracnější, ale výsledná nosnost je srovnatelná s klasickým hmoždinkováním.<br>
<br>
<br>
<br>
Při samotné montáži se řiďte pokyny výrobce, ale obecně platí: připevněte nosné lišty nejprve na bočnice skříňky a až poté nasaďte koše. Důležité je dodržet vodorovnou rovinu – používejte vodováhu, i když se to zdá jako detail. Špatně vyrovnané lišty způsobí, že koše budou drhnout o dvířka nebo se nebudou vysouvat plynule. Pokud montujete koše do skříňky s dvířky na výklopný mechanismus, ověřte, že se koše dají vysunout i při otevřených dvířkách. Některé systémy vyžadují montáž na dvířka, jiné na rám skříňky – záměna těchto dvou způsobů vede k nefunkčnosti celého systému.
