Praktickým opatřením je měření vlhkosti dřeva pomocí vlhkoměru. Měření provádějte na čerstvě naštípaném kusu, ne na povrchu. Pokud nemáte vlhkoměr, řiďte se hmotností: suché dřevo je znatelně lehčí a při poklepu vydává ostrý zvuk. Skladujte dřevo pod střechou, na větraném místě a minimálně dva roky před použitím. Nikdy nespalujte čerstvě pokácené dřevo, protože jeho vlhkost může přesahovat 60 % a sklo se zanese během jediného večera.<br>
<br>
<br>
<br>
Při samotném rozdělávání se zaměřte na první jiskru. Zápalku nebo zapalovač přiložte k nejsušší části kůry, obvykle k okraji, kde je nejtenčí. Jakmile se kůra chytne, přidejte další třísky, ale vždy jen po malých dávkách. Pokud přidáte příliš mnoho najednou, teplota klesne a oheň zhasne. Počítejte s tím, že správně připravený podpal by měl hořet alespoň pět minut, než začnete přikládat středně velké dřevo.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším praktickým testem je poklepání. Dva suché kusy dřeva o sebe udeřte, měly by vydat čistý, zvonivý zvuk. Mokré nebo čerstvé dřevo zní tupě a tlumeně. Stejně tak můžete prstem přejet po čele polena. Suché dřevo je na dotek drsné a matné, mokré je hladší a často na něm zůstává vlhký povlak. Vyvarujte se dřeva, které má na povrchu zelené řasy nebo lišejníky, obvykle se skladovalo na zemi a mohlo nasáknout vlhkost.<br>
<br>
<br>
<br>
Základní pravidlo zní: čím větší průměr a čím tvrdší dřevo, tím déle schne. Buk, dub nebo jasan potřebují minimálně dva roky, ideálně tři. Měkké dřevo jako smrk nebo bříza se dá spálit už po roce, ale pokud chcete opravdu suché dřevo, nechte ho raději 18 měsíců. Důležité je ale dřevo nejen nechat ležet, ale správně ho připravit.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou je přikládání mokrého nebo zeleného dřeva. To nejenže produkuje dehet, který se usazuje v komíně, ale také snižuje teplotu hoření. Poznáte to podle toho, že plamen je tmavý a kouř hustý. Dalším problémem je zavírání přívodu vzduchu příliš brzy – oheň pak pouze doutná, vytváří saze a nedochází k úplnému spalování. Nechte oheň hořet s dostatečným přísunem kyslíku alespoň první půl hodiny. Pak můžete regulovat podle potřeby.<br>
<br>
<br>
<br>
Základním ukazatelem jsou praskliny, které se na čele polena objevují během vysychání. Čím širší a hlubší trhliny od středu ke kůře, tím starší a sušší dřevo obvykle je. Čerstvě pokácené dřevo má čelo hladké, bez výrazných trhlin. Pokud na něm vidíte síť jemných prasklin, znamená to, že dřevo schnulo alespoň jednu sezónu. Typické jsou také trhliny běžící od středu k okraji, které se postupně rozšiřují.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr si zapamatujte jednoduché pravidlo: čistý oheň je tichý oheň. Pokud slyšíte praskání, které je příliš hlasité, nebo vidíte jiskry, dřevo je suché a správně hoří. Pokud oheň hučí jako v komíně a kouř se valí ven, něco je špatně. Pomocí těchto sedmi kroků – suché dřevo, správná hranice, dostatek vzduchu, mírné přikládání a kontrola plamene – dosáhnete tepla, které hřeje, a nejen kouří. Odměnou vám bude čisté sklo u kamen, méně popela a hlavně příjemné teplo bez zbytečné ztráty energie.<br>
<br>
<br>
<br>
<b>Jak poznat, že dřevo hoří</b> správně? Když plameny šlehají rovnoměrně a kouř je jen lehký, modrý nebo téměř neviditelný, je vše v pořádku. Pokud z ohně stoupá hustý bílý nebo šedý dým, znamená to nedostatečné proudění vzduchu nebo vlhkost. Otevřete přívod vzduchu, případně pohneme poleny tak, aby vznikla mezera. Typická chyba začátečníků? Přikládají příliš mnoho dřeva najednou a oheň se udusí. Vždy přikládejte jen jedno nebo dvě polena, a to ve chvíli, kdy předchozí vrstva už není jen žhavá, ale má i plameny.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdůležitější je štípání a proudění vzduchu Celé poleno nikdy nevyschne rovnoměrně. Proto dřevo nařežte na délku podle kamen a hned naštípejte. Čím tenčí špalky, tím rychleji se voda odpaří. Ideální je šířka 8–12 centimetrů. Pak dřevo naskládejte na prodyšnou podložku, třeba na palety, aby nesálo vlhkost ze země. Mezi řadami nechte mezery, aby mohl proudit vzduch. Skladujte na místě chráněném před deštěm, ale ne v úplně zavřeném prostoru – potřebuje větrat.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhým klíčovým faktorem je kvalita dřeva. Čerstvě pokácené dřevo obsahuje až 60 % vody, takže místo tepla se z něj kouří a voda kondenzuje v komíně. Používejte jen dobře proschlé dřevo, ideálně štípané a skladované alespoň 1–2 roky pod střechou. Nejlepší výhřevnost mají tvrdé listnaté dřeviny jako buk, dub nebo habr. Měkké dřevo (smrk, borovice) hoří rychleji a méně vydrží, proto ho používejte spíš na podpal.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je také spalování papíru, barevných letáků nebo lakovaného dřeva. Tyto materiály produkují agresivní zplodiny, které sklo nejen špiní, ale mohou ho i trvale poškodit. Držte se pouze suchého, čistého dřeva a vyhněte se jakýmkoli příměsím. Sledujte také, jakou vlhkost má dřevo, které kupujete – pokud vám dodavatel nabízí dřevo čerstvé, počítejte s tím, že ho budete muset nechat vyschnout. Vlastní měření vlhkosti před každým přikládáním je nejjistější cesta, jak udržet sklo čisté.
