<span style="font-weight: bold;">Po dokončení opravy nechte</span> vyzdívku vyschnout. To trvá minimálně 48 hodin při pokojové teplotě, ideálně bez přikládání. Následně zatopte mírně – první dvě topení by neměla být prudká. Používejte jen suché dřevo, protože vlhkost způsobuje prudké ochlazování šamotu a vznik nových trhlin. Během prvního zatápění větrejte, aby se odpařila přebytečná voda z malty. Pokud se po zahřátí objeví další praskliny, opakujte postup – jinak by se vada mohla prohloubit.<br>
<br>
<br>
<br>
Prodloužené hoření v kamnech nebo krbové vložce je lákavé – méně přikládání, stálá teplota, delší doba hoření. Jenže právě tento režim má zásadní vliv na to, co se usazuje v komíně. Při nízkém výkonu a omezeném přívodu vzduchu dochází k nedokonalému spalování, při kterém vzniká více dehtu a sazí. Čím déle doutnáte, tím více se zvyšuje riziko ucpání komína a vzniku komínového požáru.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozměr podložky určete podle typu kamen a jejich umístění. Před kamna musí přesahovat minimálně o 30 cm, po stranách pak o 20 cm. Pokud máte kamna s dvířky, která se otevírají dopředu, prodlužte přesah na 50 cm. Toto pravidlo platí i pro krbová kamna s prosklenými dvířky, protože sálavé teplo působí i na vzdálenost několika desítek centimetrů. Častou chybou je podložka zarovnaná přesně s hranou kamen – pak neplní svůj účel a při vyhrnutí žhavého uhlíku může dojít k požáru.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznáte, že je šamot na konci své životnosti? Základním příznakem jsou viditelné trhliny širší než tři milimetry, které procházejí celým šamotovým dílem. Pokud se z trhlin sype písek nebo se okraje drolí při pouhém dotyku, je materiál zkřehlý a ztratil pojivost. Dalším varovným signálem je pokles teploty spalin – kamna se sice tváří, že topí, ale povrch je méně horký, protože teplo uniká netěsnostmi. Všímejte si také sazí na spoji šamotu a oceli, což prozrazuje, že spaliny pronikají tam, kam nemají.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je přikládání příliš velkých kusů dřeva do malého topeniště. Velké poleno doutná a produkuje hodně kouře. Místo toho rozdělte dřevo na menší kusy a přikládejte častěji. Také se vyvarujte přikládání suchého dřeva na žhavé uhlí, pokud je v kamnech už hodně popela – popel izoluje teplo a podporuje nedokonalé spalování. Ideální je udržovat vrstvu popela do výšky asi 2 cm.<br>
<br>
<br>
<br>
Aby prodloužené hoření nezpůsobovalo nadměrné usazování, dodržujte tři pravidla. První: používejte dobře vysušené dřevo s vlhkostí do 20 %. Druhé: nikdy neškrtíte přívod vzduchu úplně – nechte vždy malou škvíru, aby plamen zůstal živý a teplota spalin neklesla pod 120 °C. Třetí: hořte v kratších intervalech – raději tři hodiny aktivního hoření než osm hodin doutnání.<br>
<br>
<br>
<br>
Při přikládání proto vždy nechte dřevo rozhořet do fáze plamenů, a teprve potom přivřete klapku. Pokud byste klapku zavřeli příliš brzy, uvolňující se plyny nedohoří a začnou se srážet na stěnách. Typický projev je černý, lesklý povlak na skle kamen – to je dehet. Abyste se tomu vyhnuli, používejte pouze suché dřevo s vlhkostí do 20 %. Vlhkost poznáte podle hmotnosti: čerstvě pokácené dřevo je těžké a při poklepu vydává tlumený zvuk, suché dřevo je lehké a zvoní.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak podložku správně položit a čemu se vyhnout Před pokládkou podložku vždy nechte aklimatizovat v místnosti, kde bude ležet. Pokud je příliš studená nebo vlhká, může později kondenzovat vodu na podlaze. Podložku pokládejte na suchý, čistý a rovný povrch. Při nerovnostech použijte podklad z nehořlavé desky, aby nedocházelo k prohýbání a praskání. Spoje jednotlivých dílů (pokud podložka není jednolitá) překrývejte ve směru od kamen, aby případný popel nemohl propadnout do spáry.<br>
<br>
<br>
<br>
Podložka pod kamna plní dvě základní funkce: chrání podlahu před vysokou teplotou a zachycuje případné jiskry nebo popel. Ne každá podlaha ale potřebuje stejnou ochranu. Pokud máte pod kamny hořlavý materiál, jako je dřevo, laminát nebo koberec, je podložka naprostou nezbytností. U nehořlavých podlah, jako je dlažba či beton, se bez ní obejdete, ale stále se vyplatí kvůli snadnější údržbě a ochraně před mechanickým poškozením při přikládání.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud už k tvorbě dehtu dochází, pravidelně kontrolujte komín. Doporučuje se čistit komín alespoň dvakrát ročně, nejen na jaře. Při prodlouženém hoření navyšte frekvenci čištění – minimálně jednou za měsíc zkontrolujte saze mechanicky. Používejte k tomu kartáč s ocelovými štětinami, který seženete v běžném železářství. Výjimkou nejsou ani komínové vložky – i tam se usazuje dehet. Zvláštní pozornost věnujte místům, kde kouř mění směr.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak prodloužené hoření mění složení spalin Při běžném hoření s dostatkem kyslíku se dřevo rozkládá na oxid uhličitý a vodní páru. Při tlumeném hoření klesá teplota spalin a kyslíku je málo. Místo úplného spálení vznikají těkavé látky, které kondenzují na stěnách komína. Tvorba dehtu a sazí se zvyšuje až o desítky procent. Klasickým projevem je tmavý, lepkavý povlak s charakteristickým zápachem, který se usazuje zejména v horní části komína.
