Jak Hubble změnil měření vzdáleností ve vesmíru Nejdůležitější objev Hubblea se týká vztahu mezi vzdáleností galaxií a rychlostí jejich vzdalování. Díky pozorování cefeid – proměnných hvězd – dokázal přesněji určit Hubbleovu konstantu, tedy rychlost rozpínání vesmíru. Pro praxi to znamená, že když se učíte počítat vzdálenosti galaxií, vždy si ověřte, jakou hodnotu konstanty používáte. Starší údaje se liší od novějších, a pokud smícháte data z různých epoch, výsledky vám budou nesedět.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdřív najděte pás, pak zbytek Pás Orionu tvoří tři hvězdy téměř stejné jasnosti v těsné řadě. Najdete ho tak, že se podíváte na jih a vyhledáte nejjasnější hvězdnou oblast v té části oblohy. Když pás najdete, máte vyhráno – celý Orion se od něj odvíjí. Nad pásem směrem k severu uvidíte dvě výrazné hvězdy, Betelgeuse a Bellatrix, které tvoří ramena. Pod pásem pak najdete Saif a Rigel, tedy nohy. Mezi rameny a nohama se táhne slabší mlhavý pás – to je meč, kde můžete zahlédnout mlhovinu.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://burf.co/about.php" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Jak si ověřit kvalitu oblohy ještě před cestou Než vyrazíte, podívejte se na předpověď oblačnosti, ale nezapomeňte ani na vlhkost vzduchu. I při jasné obloze může být vzduch nasycený vodními parami, což způsobí mléčný zákal a sníží kontrast slabých objektů. Praktickým testem je pohled na hvězdy – čím více hvězd vidíte pouhým okem, tím lepší podmínky. Pokud rozeznáte jen hlavní souhvězdí, hledejte místo výše nebo dál od civilizace.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomeňte, že Orion je viditelný i na podzim, ale nízko nad obzorem. Na jaře se naopak objevuje jen krátce po setmění na západě. Pokud si chcete prohlédnout mlhovinu v meči, potřebujete alespoň malý dalekohled. Ale i pouhým okem uvidíte, že prostřední hvězda meče není úplně ostrá – to je ten kosmický oblak plynu. S trochou trpělivosti a čistou oblohou se z Oriona stane váš spolehlivý průvodce zimním nebem.<br>
<br>
<br>
<br>
Pro prvního dalekohled doporučuji zaměřit se na to, co skutečně budete pozorovat. Měsíc, planety a dvojhvězdy zvládne i menší refraktor s průměrem 70–90 mm. Pro slabé mlhoviny a galaxie potřebujete větší reflektor, ale musíte počítat s delší dobou na seřízení a s větší hmotností. Pokud nemáte auto a chcete dalekohled nosit na zahradu, reflektor s průměrem 150 mm vás bude obtěžovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Orion patří k nejvýraznějším souhvězdím zimní oblohy. Najdete ho podle tří jasných hvězd uprostřed, které tvoří pás. Když ho jednou spatříte, už si ho nikdy nespletete s ničím jiným. Pro začátek si najděte místo s výhledem na jih, ideálně daleko od pouličního osvětlení. Nejlepší čas je od prosince do února, kdy je Orion nejvýše nad obzorem kolem deváté večer.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozhodnutí mezi refraktorem a refraktorem není o tom, co je objektivně lepší, ale co využijete. Než koupíte, zkuste si oba typy půjčit od kamaráda nebo zajít na místní hvězdárnu. Pozorujte s nimi alespoň hodinu a všímejte si, jak se vám s nimi manipuluje. Pokud vám vadí seřizování a chcete rychle pozorovat, je refraktor jistota. Pokud vás lákají hluboké objekty a nevadí vám údržba, reflektor je správná volba. Hlavně se nenechte zlákat velkým průměrem za nízkou cenu – to je past, která vás připraví o radost z pozorování.<br>
<br>
<br>
<br>
Reflektor naopak používá zrcadlo, takže nemá chromatickou vadu. Za stejné peníze nabídne větší průměr, což znamená více světla a lepší výkon na slabé objekty – galaxie, mlhoviny, hvězdokupy. Má ale dvě úskalí. Prvním je nutnost kolimace, tedy seřizování zrcadel. Bez ní je obraz rozmazaný. Druhým je tepelná stabilizace: zrcadlo musí vychladnout na okolní teplotu, což může trvat i hodinu. Pokud bydlíte v逐 paneláku a chcete rychle vyhlédnout z balkonu, reflektor vás bude zdržovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve si najděte místo s volným výhledem na jih až jihozápad. Orion patří mezi nejvýraznější souhvězdí zimní oblohy a jeho tři hvězdy v řadě – pás – jsou nepřehlédnutelné. Ale pozor, pokud začnete pozorovat příliš brzy večer, Orion ještě nevystoupil dostatečně vysoko. Ideální čas je mezi devátou a jedenáctou večer, kdy je nejlépe vidět celý obrazec. Vyhněte se také měsíčnímu svitu a světelnému smogu – i pár pouličních lamp výrazně zhorší viditelnost slabších hvězd.<br>
<br>
<br>
<br>
Klíčem k úspěšnému pozorování noční oblohy není jen počasí, ale především vzdálenost od městského osvětlení. I když se zdá, že stačí vyjet za vesnici, realita bývá jiná. Světelné znečištění se šíří desítky kilometrů, takže i zdánlivě odlehlé místo může mít obzor zkažený oranžovou září z blízkého okresního města. Nejlepší je začít mapou světelného znečištění – najdete na ní oblasti s minimálním rušením, zpravidla v pohraničních horách nebo v národních parcích.
