Dalším pilířem je úložný systém. Místo drahých tematických skříněk s obrázky zvolte modulární regál nebo nízké police, které se dají kombinovat. V nižším věku poslouží jako police na hračky, později jako knihovna nebo místo pro školní potřeby. Vyhněte se otevřeným košům bez víka, které sbírají prach a děti do nich sypou vše bez ladu a skladu. Lepší jsou otevřené přihrádky, kde je každá věc vidět, ale rozdělená.<br>
<br>
<br>
<br>
Když změna přijde, zastavte se a zhodnoťte ji z hlediska nákladů a přínosů. Sepište si, co přesně změna obnáší – materiál, práci, čas a případné vedlejší výdaje. Srovnejte to s výhodami, které přinese. Často se vyplatí řídit se pravidlem: pokud změna nezvyšuje hodnotu nemovitosti nebo výrazně nezlepšuje bydlení, vynechte ji. Typickou chybou je rozhodování pod tlakem dojmu, že „teď je nejvyšší čas" – přitom mnoho změn lze odložit na pozdější etapu bez ztráty kvality.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je začít s pracemi, které vyžadují odborníky, a spoléhat na to, že si je uděláte svépomocí. Elektroinstalace a voda nejsou pro každého. Pokud si nejste jisti, vyhraďte na ně víkend, kdy přijde na pomoc zkušený známý, nebo je naplánujte na dobu, kdy můžete nechat práce na profesionálovi. To platí také pro věci, které vyžadují stavební povolení – bez něj může být výsledná kontrola nepříjemná.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr si nechte prostor pro úklid a kontrolu. Rekonstrukce na víkendy se může vléct měsíce, proto je důležité po každé etapě místnost uklidit a zkontrolovat, jestli je vše připravené na další krok. Tím se vyhnete tomu, že se ve špíně a nepořádku ztratí malé součástky nebo se poškodí čerstvé povrchy. Až budete mít pocit, že se nic neděje, připomeňte si, že i malý pokrok je lepší než stát na místě.<br>
<br>
<br>
<br>
Při plánování podhledu s bodovými světly se většina lidí soustředí na výběr svítidel a jejich rozmístění. Mnohem důležitější je ale pořadí prací a příprava konstrukce. Pokud nejdříve namontujete rošt a teprve poté začnete řešit kabeláž, čeká vás zdlouhavé protahování vodičů v úzkém prostoru a riziko poškození izolace. Správný postup začíná návrhem elektrických okruhů a vyznačením pozic svítidel přímo na stropě nebo na podkladní konstrukci.<br>
<br>
<br>
<br>
Častým omylem je natřít pokoj jednou barvou a doufat, že bude vyhovovat oběma. Mnohem praktičtější je vybrat pro každé dítě jinou barvu stěny v jeho zóně a nechat ho, ať si ji samo zvolí. Pomáhá to dětem cítit, že pokoj je jejich, a snižuje to potřebu pořád si něco nárokovat. Nezapomeňte ani na osvětlení – mladší by mělo mít tlumené světlo u postýlky, starší zase lampičku na stůl s možností nastavení intenzity. Společné stropní světlo bývá nepraktické, protože ne vždy chtějí oba dělat totéž.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdřív vyřešte, kde bude kdo spát. U dětí s větším věkovým rozdílem, třeba čtyři a deset let, je vhodné oddělit spaní tak, aby měl každý svůj koutek i vizuálně. Menší dítě může spát u stěny, starší u okna, aby mělo lepší světlo na čtení. Postel pro mladší zvolte s nízkým rámem a bez ostrých hran, pro starší pak s úložným prostorem pod matrací. Vyhněte se patrovým postelím, pokud mladšímu ještě není kolem šesti let – hrozí pády a staršího to bude rušit při každém pohybu.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak na konstrukci, aby se vám podhled neprohnul Konstrukce podhledu musí být rovná a dostatečně tuhá. U sádrokartonu se standardně používá rošt z profilů, který se kotví k nosnému stropu závěsy. Vzdálenost profilů by neměla přesáhnout 40 cm, jinak hrozí průhyb desek. U dřevěných podhledů volte nosníky s roztečí maximálně 50 cm. Před montáží zkontrolujte, zda je podklad rovný – vyrovnání podhledu do vodorovné roviny se dělá pomocí napnutých šňůr a laserové vodováhy. Častá chyba je spoléhat se na to, že se desky samy srovnají, což nefunguje.<br>
<br>
<br>
<br>
Každá rekonstrukce se dříve nebo později setká s neočekávanou změnou. Může jít o objevený problém v konstrukci, nový nápad majitele nebo nutnost přizpůsobit se stavebním předpisům. Bez pevného systému kontroly nákladů se tyto změny rychle promění v přečerpání rozpočtu. Klíčem není změnám se vyhýbat, ale mít proces, který je zapracuje bez finančního šoku.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve si rozkreslete půdorys místnosti a určete, kde budou světla, kde vypínače a kde budete mít napájecí bod. Nezapomeňte na to, že každé bodové světlo potřebuje svůj přívodní kabel a že vodiče musí být uloženy v chráničce nebo alespoň v elektroinstalační liště, pokud to vyžaduje charakter stavby. Pro běžné bodovky se používají kabely o průřezu 1,5 mm², ale pokud plánujete větší počet svítidel na jednom okruhu, ověřte si zatížení jističe a případně rozdělte okruhy.
