Pokud přemýšlíte nad rekonstrukcí, zvažte vestavěnou skříň od podlahy ke stropu. Zabere sice stejnou plochu, ale opticky místnost nezatíží, protože splývá se stěnou. Navíc dovnitř dáte police v různých výškách, takže se vejde i vysavač a žehlicí prkno. Jen pozor na hloubku. Standard je šedesát centimetrů, ale v úzké ložnici může být každý centimetr znát. Zkuste padesát a věšáky natočte čelem. Vejde se méně ramínek, ale získáte cenný prostor na chození. A když už jsme u chození, nezapomeňte na dostatečný prostor před skříní. Alespoň osmdesát centimetrů, abyste mohli otevřít dveře a nestáli u toho jako sardinka v konzer<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Moje kamarádka bydlí v garsonce s výklenkem, který slouží jako ložnice. Do rohu se jí vešla jen úzká skříň hluboká čtyřicet centimetrů. Na věšáky to stačí, ale na peřiny ne. Vyřešila to chytře: pod postel koupila tři velké výsuvné boxy na kolečkách. Jeden na letní prádlo, druhý na deky, třetí na boty. Bedroom wardrobe tak vlastně vůbec nepotřebuje být velká, protože hlavní objem zaberou právě ty boxy. A když potřebuje větší věci, pověsí je na zeď na háčky. Je to jednoduché, levné a hlavně přizpůsobitelné. Nikdo neříká, že skříň musí být standartní. Může to být jen tyč mezi dvěma stěnami a pod ní koše. Záclona místo dveří skryje nepořádek a dodá místnosti útuln<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Musím se přiznat, že jsem si tímhle způsobem zachránila vlastní ložnici. Měla jsem tam úzký prostor, kam se nevešla normální šatní skříň. Nakonec jsem pořídila bed with storage, postel s vyklápěcím roštem a úložným prostorem pod matrací. Na protější stěnu jsem pověsila dvě úzká vysoká zrcadla vedle sebe. Vypadá to jako okno do jiné místnosti. Když vejdu dovnitř, mám pocit, že ložnice je alespoň o metr širší. A hlavně – nikdo nevidí, že pod postelí skladuji zimní bundy, deky a kufry. Zrcadla odvedou pozornost od faktu, že byt je malý a každý centimetr úložného prostoru je dra<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Největší oříšek je vždycky ten moment, kdy potřebujete uklidit lůžkoviny. Když máte v kuchyni vestavěnou skříň pod oknem, kam strčíte čtyři polštáře a dvě deky, máte vyhráno. Ale co když tam není místo? Tady přichází na řadu chytrá volba nábytku. Místo klasické rohové sedačky vsaďte na křeslo, které se dá rozložit. Nebo rovnou na menší sofa bed s úložným prostorem pod sedákem. V jedné zakázce jsme klientům navrhli, aby do rohu kuchyně dali pull-out sofa, který se vytáhne jako zásuvka. Pod sedák se vešly dva spacáky a jedna cestovní deka. A když se hosté vrátili domů, stačilo sedačku zasunout zpátky a místnost byla zase normální kuchyní. Žádné nošení matrací, žádné nafukování. Prostě jen jedno chytré ge<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:420px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Když už řešíte mechanismus, nesmíte zapomenout na materiál. Látka musí snést opakované přespávání, ale zároveň nevypadat jako výbava ubytovny. Zde přichází ke slovu velvet upholstery, sametový potah. Zní to jako luxusní rozmazlování, ale ve skutečnosti je samet neuvěřitelně odolný. Mám doma pohovku s hustě tkaným sametem už třetím rokem a ani po desítkách přespání není na sedáku vidět prošlápnutí. Samet skvěle kryje nečistoty, snadno se čistí vlhkým hadříkem a na dotek je příjemný jako kočičí srst. Jen pozor na levné varianty z polyesteru – ty se po prvním praní žmolkují a ztrácí lesk. Kvalitní velvet upholstery poznáte podle hustoty vlasu a podkladové va<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Když jsme se s přítelem stěhovali do prvního bytu, měli jsme přesně dva metry čtvereční na ložnici. Nevím, jestli to architekt zamýšlel jako šatnu, ale my tam chtěli spát. Postel se vešla akorát, ale skříň? Ta vypadala jako vetřelec z jiné dimenze. Zkušenost mě naučila jednu věc: bedroom wardrobe není jen kus nábytku, je to hlavní mozek celé místnosti. Pokud ho špatně umístíte nebo zvolíte nevhodný model, přijdete o klid i o prostor. A nejde jen o ramínka. Kam s peřinami, kam s lyžemi, kam s tím věčným bordelem, který se v noci probouzí a útočí na vás ze <br>
<br>
<br>
<br>
<br>
<br>
Jednou jsem narazila na blog o malých prostorech od dánské designérky. Píše tam, že ložnice má mít tři zóny: spánek, oblékání a odpočinek. U nás doma to znamenalo přestěhovat skříň do chodby. Zní to šíleně, ale funguje to. V ložnici zbylo místo na křeslo a malý stolek. Jenže pak přišli první hosté. Babička z jižních Čech chtěla zůstat na víkend a my jsme neměli kde spát. Najednou se z bedroom wardrobe stal nepřítel. Blokoval jedinou stěnu, kam by se vešla rozkládací pohovka. Řešení? Zbavit se dvoumetrové skříně a nahradit ji systémem otevřených polic a tyčí na šaty, který zabere jen metr. Ušetřili jsme půl metru, a to je přesně to místo, kde teď stojí sofa
