Jednou za čas zkontrolujte, jestli výška stále sedí. Dítě roste, ale police zůstává. To, co bylo pohodlné v pěti letech, je pro sedmileté zbytečně nízko nebo vysoko. Přesuňte denní obuv tak, aby odpovídala aktuální výšce postavy. Stejně tak obměňte značení, když se změní boty. Uklizení se pak stane samozřejmostí, ne úkolem, který musíte připomínat.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.istockphoto.com/photos/class=" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;"><span style="font-weight: bold;">Postup srovnání krok za krok</span><br>
<br>
<br>
<br>
Akcentní barvu používejte jen na jedné stěně nebo na menší ploše, nikdy na všech čtyřech. Tmavě modrá, tmavě zelená nebo antracitová fungují dobře na stěně za sedačkou nebo za postelí, protože dodají hloubku, aniž by pohltily celý prostor. Naopak červená, oranžová a tmavě hnědá na velkých plochách v tmavém bytě spolehlivě vytvoří těžký, stísněný dojem. Stejně tak je chyba natřít všechny stěny jedním sytým odstínem a spoléhat na to, že to vyřeší lampy.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktické je udělat u vchodu jednoduchý systém: háček na koště ve výšce, kam člověk pohodlně dosáhne, pod ním lopatka na stejném háčku nebo na druhém kousku vedle, a pod oběma buď rohožka, nebo zmíněný podnos. Rohožka z hrubého vlákna vodu zachytí a rychle schne. Když je mokrá, protřepe se a nechá volně. Důležité je, aby pod ní nebyla uzavřená podlaha, která by vlhkost držela. Mezi rohožkou a zdí má být mezera alespoň na prst.<br>
<br>
<br>
<br>
Otevřená police vypadá vzdušně a snadno se v ní hledá, uzavřená skříňka zase schová nepořádek. V denním provozu ale nerozhoduje vzhled, nýbrž to, kolik toho skutečně odnesete, omyjete a uklidíte. Než začnete řešit barvu nebo materiál, projděte si čtyři věci, které se v praxi podcení nejčastěji.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Kam je umístit, když není</span> místo Když je u dveří těsno, nestačí jen háček. Vyplatí se vyřešit odtok i větrání. Nízká vanička nebo podnos pod věšákem zachytí vodu, která steče, a dá se jednou za čas vylít. Ještě lepší je umístit koště a lopatku na stranu, kudy jde průvan od dveří, ne do slepého rohu. V rohu se drží vlhko nejdéle. Pokud je to možné, dejte je na stranu, kde je otevřená stěna, ne hned vedle dveří, kde se při každém otevření na všechno stříká déšť a sníh.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Výška je klíčová</span>. Pokud dítě na polici nedosáhne bez šplhání, nikdy tam boty nevrátí. Změřte, kam dosáhne rukou, když stojí rovně. Do této úrovně umístěte denní obuv. Věšák nebo háček na nazouváky dejte ještě níž, ideálně do výšky pasu. Nízká lavice nebo schůdek před policí pomůže, ale nesmí překážet v chůzi. Vyhněte se hlubokým košům, ve kterých se boty ztrácejí a dítě je musí přehrabovat.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Než začnete cokoli</span> přesouvat, spočítejte, kolik párů dítě skutečně používá. Typicky jsou to dvě až tři varianty: jedny na ven, jedny do školky nebo školy a jedny náhradní. Zbytek patří do sklepa nebo do krabice, ne do předsíně. Každý pár navíc na očích znamená delší hledání a větší nepořádek. Když dítě vidí, že má jasně dané tři páry, uklidí je snáz než hromadu, ve které se ztrácí.<br>
<br>
<br>
<br>
Dětská obuv skončí na podlaze, za dveřmi nebo pod postelí, když místo na ni neodpovídá tomu, jak dítě přemýšlí. Řešení není v napomínání, ale ve výšce a umístění. Všechno, co si dítě bere každý den, musí být v úrovni jeho očí a rukou. Pro tříleté to znamená spodní poličku, pro šestileté už třeba druhou řadu. Horní police je pro věci, které vytahujete jen výjimečně, ne pro boty na každodenní nošení.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je police plná bot všech členů rodiny. Dítě pak nemá vlastní prostor a uklízí do cizího. Vyčleňte mu vlastní polici nebo přihrádku, klidně i barevně odlišenou. Další chyba je příliš mnoho párů v dosahu. Když má dítě pět párů na jednom místě, stejně nosí dva a zbytek jen překáží. Třetí chyba je uklízení za dítě. Pokud po něm boty srovnáváte, nikdy se to nenaučí. Nechte ho, ať to udělá samo, i když to chvíli trvá.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor: nikdy nenechávejte koště s mokrým vlasem opřené o dřevěný nábytek nebo o dřevěnou podlahu. Dřevo vodu přijme a vznikne mapa, kterou už neodstraníte. Stejně tak lopatka s plechovou hranou, která stojí na zemi, rezaví odspodu, i když je jinak suchá. Když už se vlhkost objeví, nestačí jen utřít podlahu. Je potřeba zkontrolovat i zeď za koštětem, zvlášť pokud je na ní tapeta nebo barva. Vlhkost jde často nahoru, ne dolů.<br>
<br>
<br>
<br>
Označte místo, ne jen polici Pouhá police nestačí. Dítě potřebuje vědět, který pár tam patří. Nalepte na polici proužek nebo obrázek, který odpovídá konkrétním botám. U menších dětí funguje silueta obkreslená na kartonu, u starších stačí barevná tečka. Boty pak mají svoje místo a dítě nemusí přemýšlet, kam co dát. Vyhněte se přeskládání podle velikosti nebo barvy, to je pořádek pro dospělé, ne pro děti.
