Malý byt neznamená, že se v něm nedá bydlet pohodlně. Rozdíl mezi přeplněným prostorem a funkčním domovem často nespočívá v metrech čtverečních, ale v tom, jak se využije výška, hloubka a místa, která na první pohled neslouží k ničemu. Následujících deset principů vychází z běžné praxe a můžete je použít v panelákovém bytě i ve starším činžovním domě.<br>
<br>
<br>
<br>
Pórovitost a tvar určují, co houba zachyt<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Keramický materiál je</span> porézní a snadno přijímá barviva. Káva, černý a ovocný čaj, červené víno, kari, rajčatová omáčka, borůvky nebo sójová omáčka zanechávají na bracích trvalé skvrny. Nejde o to se jim úplně vyhýbat, ale omezit je a po jídle si vypláchnout ústa vodou. Pomáhá také pít tyto nápoje brčkem, které obejde přední zuby. Kdo pije kávu několikrát denně, měl by zvážit přechod na světlejší nápoje, jinak se bílé oblouky začnou zbarvovat do žluta a rozdíl oproti okolním zubům bude viditelný.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejlepší ochranou je sbírat jen druhy, které bezpečně poznáte, a to včetně všech znaků. U muchomůrek se vyplatí naučit se nejdřív muchomůrku růžovou a muchomůrku šedivku, které jsou jedlé, a teprve pak trénovat rozlišování od zelené. Naučte se také muchomůrku tygrovanou a muchomůrku jízlivou – obě jsou jedovaté a rostou ve stejných lesích. Když si nejste jisti, raději houbu vyfotografujte a nechte ji růst. Žádná chuť ani vůně nestojí za riziko selhání jater.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak rozeznat příčinu a co s ní dělat bez chem<br>
<br>
<br>
<br>
U dveří koutu se osvědčil věšák na ručník umístěný na vnější straně zdi, ne na skle. Na sklo patří jen přísavky, které časem povolí a spadnou i s ručníkem. Vnější zeď unese běžný věšák a ručník zůstane suchý. Nad kout pak dejte jednu dlouhou polici v jedné rovině s hranou sprchového dílu – opticky prodlouží stěnu a nezmenší prostor.<br>
<br>
<br>
<br>
Prostor u sprchového koutu bývá nejmenší místností v bytě, a přesto se v něm hromadí věci, které tam nepatří. Ručníky na zemi, lahvičky poskládané na vaničce, mokré pantofle u odtoku. Přitom stačí pár úprav a stejná plocha pojme dvakrát tolik. Následující řešení vycházejí z běžně dostupných materiálů a zkušeností lidí, kteří malou koupelnu řešili opakovaně.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete cokoli vrtat, změřte skutečný prostor. U sprchového koutu se často počítá jen půdorys, ale rozhoduje i výška nad vaničkou a vzdálenost od umyvadla. Zjistěte, kam až dosáhne sprchová hlavice a kde končí zóna, která zůstává suchá. Právě do suché části patří věšáky a police. Mokrá zóna snese jen nerez, sklo nebo plast – dřevo a lakovaný kov tam během roku zčernají nebo zrezivěly.<br>
<br>
<br>
<br>
Využijte rohy a výšku, ne podlahu Rohová police do sprchového koutu je nejčastější chyba, protože zabírá místo, kam šlápnete. Lepší je svislá lišta v rohu, na kterou nasunete dvě až tři malé police. Další možností je tyč do koutu upevněná mezi dvě stěny – na ni zavěsíte síťku na houby a lahvičky. Pokud kout sousedí s umyvadlem, využijte mezeru mezi nimi: úzká skříňka hluboká patnáct až dvacet centimetrů se vejde i tam, kde by běžná skříňka překážela.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr: méně je víc. Každý předmět u sprchového koutu by měl mít své místo a měl by se dát vzít jednou rukou. Pokud to nejde, patří mimo koupelnu. Malý prostor nezvětšíte přidáním polic, ale odebráním věcí, které tam nemusí být.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby: skladování zásob sprchového gelu přímo v koutu, kde se plast zahřívá a obsah rychleji degraduje; věšení mokrých žup přímo na dveře koutu, čímž se ničí těsnění; a používání textilních závěsů místo plastových nebo skleněných, protože textil drží vlhkost a vytváří plíseň. Pokud kout nemá vaničku, ale jen spádovanou dlažbu, nepokládejte na zem žádné stojany – brání odtoku a voda se rozlévá do místnosti.
