Co dělá s vaším tělem špatný úchop holí do kopce?

Ráno při vypouštění zkontrolujte, zda některá slepice nekulhá nebo nestojí na jedné noze. Prohmatejte jí chodidla – teplé místo nebo tvrdý hrbolek znamená začínající problém. Hřady musí mít dostatečný průměr, přibližně čtyři až pět centimetrů, aby pták mohl prsty obepnout dřevo a neseděl na rovném prkně. Příliš tenká tyč řeže do chodidel, příliš široká nutí slepici balancovat a přenášet váhu na šlachy. Nejprve si sepište, co každý týden děláte ručně. Nestačí pocit, že je toho moc. Vezměte papír a zapište konkrétní činnosti: přepisování údajů z formuláře do tabulky, rozesílání potvrzení, třídění příchozích zpráv, kontrola duplicit v seznamu. U každé položky odhadněte, kolik minut zabere a jak často se opakuje. Automatizujte tu s nejvyšším součinem času a četnosti, ne tu, která vás nejvíc štve. Šuplík nebo police pod deskou není jen úložiště. Rozdělte ho na dvě části: do jedné patří to, co používáte denně (záložka, tužka, krém), do druhé věci, které tam skončí jen proto, že nebylo kam je dát. Jednou za měsíc obsah druhé části projděte a vyhoďte, co jste nepoužili. Bez tohoto kroku se stolek do půl roku vrátí do stavu, kdy na něm není místo na knihu. Místo hledejte podle světla a zásuvky, ne podle toho, kam se vejde největší stůl. Nejlepší je roh, který není na průchozí trase mezi kuchyní a koupelnou, ideálně u okna, ale zády ke zdi. Stůl volte hluboký alespoň 60 cm, abyste mohli mít notebook dál od očí a pod ním místo na klávesnici. Pokud je prostor opravdu těsný, použijte skládací desku připevněnou ke zdi nebo konzoli — po práci ji sklopíte a podlaha je volná. Poslední věc, kterou lidé podceňují, je vzdálenost od postele. Stolek má být tak blízko, abyste na knihu dosáhli nataženou rukou, ale ne tak blízko, abyste do něj při otáčení vráželi. Pár centimetrů rozhoduje o tom, jestli se čtení stane zvykem, nebo jestli kniha zůstane ležet na desce a vy sáhnete po telefonu. Když stolek upravíte podle těchto pravidel, čtecí koutek vznikne i na ploše, která je menší než list A4. Do kopce zkraťte, z kopce prodlužte Při stoupání hole zkraťte. Čím strmější kopec, tím kratší délka. Loket zůstává ohnutý zhruba do pravého úhlu a hrot hole se zapichuje před tělem, ne vedle nohy. Odpichujete se z něj jako od zábradlí a tlačíte se vzhůru. Pomáhá to i s dýcháním, protože ramena zůstávají volně spuštěná. Typická chyba je, že lidé jdou do kopce s holemi nastavenými na rovinu. Pak je vlastně tahají za sebou a ztrácejí veškerý užitek. Na rovině stačí hole nastavit tak, aby loket svíral mírně tupý úhel a hrot se dotýkal země vedle chodidla. Při chůzi po asfaltu nebo tvrdém povrchu používejte gumové násady, naopak v terénu je sundejte, jinak kloužou. Hroty čas od času zkontrolujte, tupý hrot se špatně zapichuje a zbytečně klouže. Stejně tak sledujte zámky nastavení, povolený segment se při záběru ohne a hůl ztratí pevnost. Nejčastější chybou zůstává stejná délka holí po celý den. Přitom stačí dvě tři sekundy na každé změně terénu a chůze je náhle lehčí. Vyzkoušejte to na nejbližším kopci: nejdřív si nastavte hole na rovinu a všimněte si, jak se tělo předklání. Pak je zkraťte a prodlužte podle sklonu. Rozdíl poznáte v kolenou i v tempu, jakým jdete. Nepodceňujte ani přístupová práva. Automatizace často potřebuje vidět do tabulky, e-mailu nebo úložiště. Udělte jí jen ta oprávnění, která skutečně potřebuje, a oddělte ji od osobního účtu. Když odejde člověk, nesmí s ním odejít i celý proces. Zapište si, které automatizace běží, co dělají a kdo je vlastní. Bez toho se po půl roce stane černou skříňkou, do které se nikomu nechce sahat. Postupujte po malých krocích. První automatizace by měla mít jeden vstup, jednu podmínku a jeden výstup. Teprve když funguje týden bez chyby, přidejte další větev. Typická chyba je snažit se pokrýt všechny výjimky hned. Výjimky vznikají až v praxi a často jsou vzácné. Lepší je nechat je ručně a automatizovat většinový případ. Ušetříte čas a předejdete tomu, že se celý systém rozbije na jedné zapomenuté položce. Z kopce je to přesně naopak. Hole prodlužte, aby hrot dosáhl na zem před vámi a mohl tlumit náraz. Při sestupu nespoléhejte na jednu hůl, ale střídejte je v rytmu kroků. Hrot by měl dopadat na pevné místo, ne na kámen, který se pod vámi pohne. Pokud jdete po suti nebo mokré trávě, držte hůl o něco výš, kratší úchop vám dá lepší kontrolu. Nikdy se o hůl neopírejte celou vahou těla, slouží jako doplněk, ne jako berle. <img src="https://live.staticflickr.com/5524/11695714025_b5c6c8c5ac.jpg" alt="Rekonstrukce bytu 002" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Základem je popruh. Ruku do něj nevsouvejte zespodu, ale shora, takže dlaň spočívá na popruhu a ten se opírá o hřbet ruky. Při odrazu se o popruh jen lehce opřete a rukojeť držíte uvolněně, téměř bez síly. Kdo svírá rukojeť křečovitě, dřív se unaví a navíc si vypěstuje nepříjemné bolesti předloktí. Popruh má přenášet tlak, ruka má jen vést směr.

Войдите, чтобы оставлять комментарии