Typická chyba je dávat mokré boty do uzavřené skříně. Voda se odpařuje, dřevo nebo lamino nabobtná a za pár týdnů začne skříň zapáchat. Mokré boty nechte přes noc na rohožce nebo na roštu, teprve ráno je ukliďte. Stejně tak bundu, která promokla, nedávejte hned na ramínko mezi ostatní. Pověste ji na háček dál od zdi, aby vzduch mohl proudit kolem.<br>
<br>
<br>
<br>
Proč jsou některé krátery mělké a jiné hlubok<br>
<br>
<br>
<br>
Zrcadlo nemusí být jen jedno velké. Dvě menší zrcadla na protilehlých stěnách vytvoří nekonečný odraz a předsíň se opticky prodlouží. Musí ale viset přesně proti sobě a ve stejné výšce. Pokud se minou, vznikne rušivý dojem. Stejně tak zrcadlo za dveřmi: když se dveře otevřou, odraz zmizí. To je častá chyba v úzkých předsíních, kde dveře zabírají půlku stěny.<br>
<br>
<br>
<br>
Do kopce zkraťte, z kopce prodlužte Při stoupání hole zkraťte. Čím strmější kopec, tím kratší délka. Loket zůstává ohnutý zhruba do pravého úhlu a hrot hole se zapichuje před tělem, ne vedle nohy. Odpichujete se z něj jako od zábradlí a tlačíte se vzhůru. Pomáhá to i s dýcháním, protože ramena zůstávají volně spuštěná. Typická chyba je, že lidé jdou do kopce s holemi nastavenými na rovinu. Pak je vlastně tahají za sebou a ztrácejí veškerý užitek.<br>
<br>
<br>
<br>
Turistické hole nejsou jen módní doplněk. Při správném držení odvedou za vás značnou část práce, odlehčí kolenům a zlepší stabilitu na kluzkém nebo kamenitém terénu. Jenže většina lidí je drží pořád stejně, bez ohledu na to, jestli stoupají, nebo klesají. Právě v tom je zakopaný pes. Úchop se má měnit podle sklonu terénu i podle toho, jakou část trasy zrovna jdete.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Malá předsíň se nedá</span> zvětšit, ale dá se přestat vnímat jako stísněná. Rozhoduje o tom poměr mezi světlem a odrazem. Zrcadlo samotné nestačí, stejně jako samotné světlo. Teprve když se potkají na správném místě, prostor se opticky otevře.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec myslete na to, co zrcadlo odráží. Pokud proti němu stojí věšák s bundami nebo hromada bot, uvidíte je dvakrát. Zrcadlo má odrážet prázdný kus stěny, rostlinu nebo světlý kout. Uklizená předsíň se zvětší sama, bez jakéhokoli zrcadla.<br>
<br>
<br>
<br>
Osvětlení je druhá nejčastější chyba. Bodovka nad hlavou vrhá stín přímo na klávesnici. Světlo má přicházet z boku a mírně zepředu, ideálně s clonou, aby neoslňovalo. Monitor postavte tak, aby horní hrana byla v úrovni očí, a nechte za ním alespoň pět centimetrů na větrání. Pokud kout sousedí s oknem, nepředsouvejte desku až k parapetu – ztratíte místo na nohy i na větrání.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem byl pečlivý průzkum trasy. Římané volili mírný, ale stálý spád – obvykle v rozmezí několika decimetrů na kilometr. Tím se vyhnuli jak usazování sedimentů, tak erozi. Při projektování se vyplatí spočítat hydraulický sklon pro minimální i maximální průtok a ověřit, zda voda nezůstane stát v úsecích s nulovým spádem. Typická chyba: podcenění místních výškových rozdílů a následné „dorovnávání" trasy pomocí čerpadel, která zvyšují náklady i poruchovost.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou zůstává stejná délka holí po celý den. Přitom stačí dvě tři sekundy na každé změně terénu a chůze je náhle lehčí. Vyzkoušejte to na nejbližším kopci: nejdřív si nastavte hole na rovinu a všimněte si, jak se tělo předklání. Pak je zkraťte a prodlužte podle sklonu. Rozdíl poznáte v kolenou i v tempu, jakým jdete.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Světlo rozhoduje víc než</span> barva stěn Jedno stropní světlo uprostřed malé předsíně vytvoří ostrý kužel a zbytek prostoru nechá ve tmě. To je nejčastější chyba. Místo jednoho zdroje použijte dva až tři menší. Jeden nad zrcadlem, jeden u dveří, případně jeden nízký na botník. Světlo namířené na zrcadlo se v něm odrazí a vrátí se do prostoru – vznikne dojem druhého okna. Barvu světla držte v teplejších odstínech, kolem 2700 až 3000 kelvinů. Studené bílé světlo v tmavé předsíni působí nemocničně a prostor opticky zmenšuje, i když je ho dost.<br>
<br>
<br>
<br>
Z kopce je to přesně naopak. Hole prodlužte, aby hrot dosáhl na zem před vámi a mohl tlumit náraz. Při sestupu nespoléhejte na jednu hůl, ale střídejte je v rytmu kroků. Hrot by měl dopadat na pevné místo, ne na kámen, který se pod vámi pohne. Pokud jdete po suti nebo mokré trávě, držte hůl o něco výš, kratší úchop vám dá lepší kontrolu. Nikdy se o hůl neopírejte celou vahou těla, slouží jako doplněk, ne jako berle.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že si v předsíni stoupnete zády ke vstupním dveřím a rozhlédnete se. Najděte stěnu, na kterou padá pohled jako první. Tam patří zrcadlo. Nemá viset přímo proti oknu, pokud nějaké máte – vzniká protisvětlo a silueta. Naopak dobře funguje na boční stěně, kolmé k ose pohledu. Zrcadlo by mělo být vysoké, klidně od podlahy až ke stropu, protože svislá linie táhne oči vzhůru a předsíň působí vyšší. Široké a nízké zrcadlo nad botníkem udělá přesný opak.
