<img src="https://www.istockphoto.com/photos/class=" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Než začnete cokoli kupovat, položte si vedle sebe vzorky. Vezměte odstřižek podlahy, vzorek dřeva nábytku a podívejte se na ně při denním světle, ne pod žárovkou v obchodě. Umělé osvětlení dokáže posunout barvu o celý stupeň. Stejně tak poslouží obyčejný list bílého papíru, který podložíte pod oba vzorky – neutrální podklad odstraní okolní vlivy a ukáže skutečný rozdíl.<br>
<br>
<br>
<br>
Kabely řešte jednou provždy. Nabíječka telefonu na nočním stolku zabírá místo, které potřebujete pro čtení, a navíc svádí k tomu sáhnout po telefonu místo po knize. Veďte kabel po zadní hraně stolku a telefon nechte nabíjet jinde, klidně na zemi pod stolkem. Pokud potřebujete budík, použijte malý budík bez obrazovky, který se vejde dozadu vedle lampy. Displej telefonu v noci ruší víc než jakékoli světlo z lampy.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou zůstává stejná délka holí po celý den. Přitom stačí dvě tři sekundy na každé změně terénu a chůze je náhle lehčí. Vyzkoušejte to na nejbližším kopci: nejdřív si nastavte hole na rovinu a všimněte si, jak se tělo předklání. Pak je zkraťte a prodlužte podle sklonu. Rozdíl poznáte v kolenou i v tempu, jakým jdete.<br>
<br>
<br>
<br>
Důvěra mezi psem a pánem nevzniká sama. Buduje se každý den, v maličkostech, které se opakují. Pes se neučí důvěřovat tomu, kdo mu občas hodí pamlsek, ale tomu, kdo je čitelný, předvídatelný a klidný, i když se něco pokazí. Pokud chcete, aby vás pes následoval i v rušném prostředí, musíte pro to něco udělat. Následujících pět návyků je konkrétních a fungují u štěňat i u dospělých psů z útulku.<br>
<br>
<br>
<br>
1. Buďte předvídatelný, ne jen přísný Pes se učí z toho, co po něm chcete, a z toho, co se stane potom. Když jednou za skákání na člověka pes dostane pohlazení a podruhé křik, důvěra se rozpadá. Rozhodněte si pravidla: pes sedí, než dostane misku; jde na místo, než otevřete dveře. Stejná pravidla platí pro všechny v domácnosti. Když se pravidla mění podle nálady, pes přestává číst vaše signály a začne se spoléhat jen sám na sebe. To je přesně stav, kdy přestává poslouchat.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhá častá chyba je křičet na psa, když táhne na vodítku. Křik zvyšuje napětí a pes táhne víc. Zkuste zastavit, počkat, až se vodítko povolí, a teprve pak jít dál. Opakujte to deset minut denně. Pes brzy zjistí, že tah ho nikam nedostane, kdežto klidná chůze ano.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je popruh. Ruku do něj nevsouvejte zespodu, ale shora, takže dlaň spočívá na popruhu a ten se opírá o hřbet ruky. Při odrazu se o popruh jen lehce opřete a rukojeť držíte uvolněně, téměř bez síly. Kdo svírá rukojeť křečovitě, dřív se unaví a navíc si vypěstuje nepříjemné bolesti předloktí. Popruh má přenášet tlak, ruka má jen vést směr.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je přidávání tekutiny do příliš studeného másla. To se pak srazí a vznikne zrnitá směs. Pokud se to stane, není vše ztraceno. Krém dejte na 10 minut do lednice, poté znovu vyšlehejte na střední rychlost. Studený tuk zpevní a směs se spojí. Další možností je přidat lžíci studené smetany a mixovat, dokud se hrudky nerozpustí.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Domácí olej není lék</span>. Nahrazuje kosmetiku, ne léčbu. Pokud se kožní problém zhoršuje nebo nehojí do dvou týdnů, patří k lékaři, ne k další sklenici s bylinkami.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec: pes vás neposlouchá proto, že jste hlasitější, ale proto, že vám rozumí. Důvěra se pozná podle toho, že pes zůstane klidný, i když se kolem něj něco změní. A to se nedá koupit ani vynutit. Jen trénovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Do kopce zkraťte, z kopce prodlužte Při stoupání hole zkraťte. Čím strmější kopec, tím kratší délka. Loket zůstává ohnutý zhruba do pravého úhlu a hrot hole se zapichuje před tělem, ne vedle nohy. Odpichujete se z něj jako od zábradlí a tlačíte se vzhůru. Pomáhá to i s dýcháním, protože ramena zůstávají volně spuštěná. Typická chyba je, že lidé jdou do kopce s holemi nastavenými na rovinu. Pak je vlastně tahají za sebou a ztrácejí veškerý užitek.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je trestat psa za něco, co udělal před pěti minutami. Pes nespojí trest s činem, spojí si ho s vámi. Místo toho reagujte hned, ale klidně. Stačí krátké „ne" a přesměrování na povel, který pes umí. Tím se učí, že i když udělá chybu, vy zůstáváte bezpečný bod.<br>
<br>
<br>
<br>
Odměňujte přesně v okamžiku, kdy pes udělá, co chcete. Nepřidávejte slovní chválu před pamlskem, jinak pes slyší jen hlas a přestane sledovat vaše ruce. Stejně tak netrestejte psa, když povel nesplní. Zkuste ho zopakovat jednodušeji, nebo snižte nároky. Pes, který se bojí chyby, přestane zkoušet nové věci. To je opak důvěry.<br>
<br>
<br>
<br>
2. Cvičte krátce a často, ne dlouho a vzácně Dvacet minut jednou týdně nestačí. Pes si pamatuje hlavně poslední opakování a celkový pocit z tréninku. Lepší je pět minut dvakrát denně. Začněte v klidné místnosti, přidejte chodbu, pak dvůr a teprve potom park. Když pes zvládne povel na třech místech, teprve se dá říct, že ho umí. Pokud přidáte rušivý podnět příliš brzy, pes selže a vy ztratíte trpělivost. To je chyba, která brzdí pokrok nejvíc.
