4 síly, které drží letadlo ve vzduchu

Začněte u pozorování, které dítě zvládne samo. Při západu slunce si stoupněte na kopec nebo na balkon a ukažte, jak se Slunce schovává za obzor, i když je vysoko na nebi. Na rovném place pak položte na zem balon a dívejte se na něj z velmi malé vzdálenosti. Uvidíte jen jeho vršek, zbytek se ztrácí za obzorem. Přesně to samé dělá Země s lodí, která se vzdaluje od břehu: nejdřív zmizí trup, pak stěžeň. Tento pokus je nejcennější, protože dítě vidí důkaz, ne jen tvrzení. U malých dětí je lechtání oblíbené, ale mělo by trvat jen několik sekund. Sledujte výraz ve tváři, ne jen zvuk smíchu. Pokud se dítě odtahuje nebo ztuhne, končíte. Starší děti a dospívající často sami vyzývají k lechtání, ale i tady platí, že se smíchem přichází i únava. Nikdy nelechtejte člověka, který má astma, epilepsii nebo problémy se srdcem, bez porady s lékařem. A nikdy nelechtejte někoho, kdo spí – může se probudit zmatený a vystrašený. Rychlovarná konvice a varná konvice na sporáku řeší zdánlivě stejný úkol, ale výsledek závisí na něčem jiném než na výkonu topného tělesa. Rozhoduje příkon, množství vody a plocha, kterou voda předává teplo. Rychlovarka má topné těleso přímo ponořené ve vodě, takže téměř všechen výkon jde do ohřevu. Naproti tomu sklo nebo nerez na indukci ohřívá nejdřív dno nádoby a teprve přes něj vodu. Proto se stejný objem vody dostane k varu v rychlovarce obvykle dřív, i když má nižší příkon než indukční deska. Když se letadlo rozjede po dráze a zvedne příď, působí na něj čtyři základní síly: tah, odpor, tíha a vztlak. Tíha ho táhne dolů, tah motorů vpřed, odpor vzduchu brzdí a vztlak vzniká na křídle. Právě vztlak je ten, který letadlo nadnáší. Nevzniká tím, že by vzduch proudil jen po horní straně křídla, ale proto, že křídlo mění směr proudícího vzduchu směrem dolů. Podle třetího Newtonova zákona pak vzduch tlačí křídlo vzhůru. Tvar profilu křídla, jeho náklon a rychlost proudění rozhodují o tom, jak velký vztlak vznikne. Mateřská znaménka se dělí na pigmentová a cévní. Pigmentová mají hnědou až černou barvu, cévní bývají červená nebo fialová. Většina z nich je neškodná, ale některá mohou být výchozím bodem pro melanom. Právě proto se vyplatí znát svá znaménka a jednou za čas je zkontrolovat. Praktický postup: jednou měsíčně si při dobrém světle prohlédněte celé tělo, včetně zad, temene hlavy a plosek nohou. Pomůže druhá osoba nebo zrcátko. Fotografujte si podezřelá místa mobilem a porovnávejte je po dvou až třech měsících. Zaznamenejte i datum, ať máte srovnání. Zapište si, co jste naměřili, včetně místa a data. U stejného druhu na jedné lokalitě se čísla opakují, ale mezi lokalitami se mohou lišit. Právě proto je Fibonacciho posloupnost v české přírodě dobrým cvičením na přesnost, ne na rychlost. Děti se na tvar Země ptají brzy, často dřív, než dokážou pochopit geometrii koule. Nejdůležitější je nelhat a neodbýt je frází „protože to tak je". Místo toho stavějte na tom, co už znají: na míči, na obzoru, na stínech. Vysvětlování zabere několik dní, ne jeden večer. Počítejte s tím, že se budou ptát pořád dokola a že některé odpovědi budou muset slyšet vícekrát v obměnách. Vyhněte se dvěma častým chybám. První je tvrzení, že Země je „kulatá jako koule" – v češtině to zní, jako by šlo o kouli dokonalou. Ve skutečnosti je mírně zploštělá, ale pro děti to zatím není podstatné; stačí říct, že je to koule skoro dokonalá. Druhá chyba je vysvětlovat gravitaci jako „přitažlivost, která táhne dolů". Dítě si pod tím představí, že něco tahá za nohy. Lepší je říct, že všechny věci k sobě padají ze všech stran, a proto na „spodní" straně Země nikdo nevisí hlavou dolů. Míč, baterka a stín Druhý krok je model Slunce a Země. Vezměte míč a v temné místnosti na něj posviťte baterkou z boku. Vznikne světlá a tmavá polovina – den a noc. Když s míčem pomalu otáčíte, dítě vidí, že se střídá světlo a tma. Někdy se stane, že baterka osvítí i část, která by měla být ve stínu; to je chvíle, kdy je dobré říct, že skutečné Slunce je mnohem dál a že model je jen přibližný. Děti často chtějí, aby model fungoval úplně přesně, a zklamou se, když ne. Předejděte tomu tím, že předem řeknete, co model ukazuje a co ne. Praktický postup pro jakoukoli rostlinu: vyberte jeden list nebo šupinu, označte ji, pak jděte po stonku vzhůru a hledejte nejbližší list ve stejném směru. Zapište počet kroků a počet celých otoček. Podíl těchto dvou čísel se bude blížit 0,618. Když vám vyjde 0,5 nebo 0,7, nemusíte nic opravovat, jde o jiný druh nebo o mladou rostlinu, kde se spirála ještě nestihla ustálit.

Войдите, чтобы оставлять комментарии